Jako pro ryby voda
15.8.2022
Kdyby rodina byla puzzle, z jakých kousků by se skládala? Jako bychom se chtěli zeptat – které prvky, cihly, vytvářejí šťastnou rodinu? Don Bosko za základ svého výchovného systému považoval rodinného ducha. Vychovatelé v jeho domech museli být „laskavými otci“. Tím se snažil zachytit obtížně vyjádřitelné a definovatelné klima srovnatelné s tím, čím je pro ryby voda. Něco, co nás nutí spontánně říci: „Tady se cítím dobře.“ Co vytváří tohoto ducha rodiny?
Být přítomen
Znamená chtít být u toho, „chtít to dělat“ – investovat čas, energii, vůli, oddanost, oběť, jinými slovy dát rodině kus sebe. Rodina je na prvním místě. Mnohé rodiny „umírají“ následkem obyčejné nedbalosti. Rodina je systém, což v první řadě znamená, že nikdo není vyloučen, nikdo není pouhým divákem a nikdo nemůže říci: „Mně se to netýká.“ Každý má takové místo, že kdyby zde nebyl, celý systém by se změnil – už by to byla „jiná“ rodina. Ať se v rodině stane cokoliv, nikdo se nemůže vymlouvat: „Já jsem tu nebyl,“ nebo „Mě se to netýká“. Dokonce i ten, kdo se chce za pomoci tisíce výmluv vyhýbat, neříká nic jiného než „Jsem tady!“ a jeho chování ovlivňuje, nebo je ovlivněno druhými, ať dělá co dělá. Může třeba celý den ležet v posteli a spát nebo se opíjet a tím říkat: „Mě se to netýká“, jakýkoli útěk ze skutečnosti je však marný. I když řeknu: „Nejsem tady“, jsem přítomen svou nepřítomností. Všichni víme, že existují tisíce způsobů, kterými se pokoušíme říkat: „Já jsem tu nebyl.“
Vzájemně se milovat a říkat si to!
Jednosměrná láska je nesmysl a má krátké trvání. Za štěstí v rodině jsou odpovědní všichni.
Dělat věci společně¨
Skupině 1500 dětí byla položena otázka: „Co je podle tebe zapotřebí, abys měl šťastnou rodinu?“ Odpověď nezněla peníze, auto nebo pěkný dům, ale možnost dělat něco společně“. Jedna maminka napsala: „Trávíme spolu čas při práci i zábavě. Právě díky společné práci jsme si začali být blíž.“
Komunikovat
„Věnujeme hodně času povídání jen tak,“ říká jeden tatínek. „Někdy při tom vyjde na povrch problém, nálada nebo hodnota, které nás pálí uvnitř, a je potřeba je prodiskutovat. A jestli se můj syn se mnou nedokáže bavit o autech nebo sportu, proč bych měl čekat, že spolu budeme řešit problémy jako prodej drog ve škole?“ Rodiče se především musí naučit mluvit s dětmi, a nikoli na ně.
Oceňovat se
Pro každého člověka je velice důležité, aby si ho druzí vážili a cenili. Ve šťastných rodinách je míra vzájemného oceňování velmi vysoká. Jedna matka píše: „Každý večer vstoupíme do pokoje našich dětí, silně je přitiskneme k sobě, dáme jim pusu a řekneme: „Jste moc hodné a máme vás moc rádi.“ Myslím, že je moc důležité povědět jim na závěr každého dne něco takového.“
Předávat
Rodina je prvním zprostředkovatelem poznání světa – předává hodnoty, soudy, pojmy a ideologie. Je nejlepším místem pro společný „růst“. Předávání vědomostí je svěřeno především rodičům, ale i oni se zároveň učí důležitým věcem od dětí, které domů přinášejí nové informace a tendence. Je třeba mít na paměti, že se člověk učí od vzorů. Neučíme se proto, že je něco řečeno, nýbrž díváme se, pozorujeme a sami zkoušíme. Tak se učíme v rodině.
Pomáhat
Kde jinde najít pomoc a útěchu v těžkých situacích než v rodině? Zdravá rodina je místem, kde hledáme povzbuzení a novou sílu a odkud vycházíme obnoveni, znovu nabiti a vybaveni potřebnou energií, abychom mohli pozitivně zvládat život.
Zkoušet
Rodina je pokusným prostorem, kde si ověřujeme myšlenky a postoje a dostáváme zpětnou „vazbu“, díky které si upevňujeme vnímání sebe. Dospívající si kupříkladu potřebují vyzkoušet myšlenky a postoje, podobně jako si zkoušejí oblečení před zrcadlem. Ti, kdo nás mají rádi, ze sebe takové zrcadlo ochotně udělají, a když je třeba, laskavě opraví.
Řešit problémy
I jednotné rodiny nevyhnutelně mají své problémy, ale jsou schopné je postupně překonávat. Nikdy se neptají: „Kdo za to může?“ a neztrácejí čas posuzováním a rozebíráním negativních rysů těch, kterých se problém týká. Jejich otázkou je vždycky toto: „Jak se s tím můžeme vypořádat?“
Mít duši
Rodinná láska nemůže přežít bez „silného“ kořene. Šťastné rodiny v každodenním životě konkrétně vyjadřují svůj duchovní rozměr. Sdílejí nejen společné bydlení a jídlo, ale také autentické hodnoty. Rodina, která se spolu modlí, časem získá velkou duši, která je utkána z něhy, odpuštění, porozumění, Boha.
Odpouštět
Jedno rčení říká: „Když hádka skončí, zapomeň na ni.“ Rodinná láska je vždycky láskou odpouštějící. Třebaže dětem musíme vyhubovat, ani na okamžik nesmějí zapochybovat o naší lásce.
Slavit
Šťastné rodiny „slaví“ své štěstí. To znamená nejen slavit všemožné svátky a výročí, ale také žít v normálním ovzduší radosti a optimismu.
Bruno Ferrero: Šťastní rodiče. Portál.
Autor: Ferrero, Bruno | Štítky: čas, komunikace, láska v manželství, odpuštění, rodina
Sekce: Rodina s dětmi | Povzbuzení
| Tisk
| Poslat článek známému
