Co nakonec předáme svým dětem
27.6.2022
Mnoho mužů má děti, ale málo dětí má otce, to je moto víkendů pro otce a syny, které pořádá od roku 2004 František Růžička se svým týmem. Bohaté zkušenosti mimo jiné zachytil do inspirativních tezí. Právě před prázdninami, kdy pravděpodobně budeme mít příležitost být se svými dětmi víc a v nejrůznějších situacích, přijdou jeho zkušenosti vhod.
Co musí udělat muž, aby dokázal být opravdovým otcem
- Chlap si musí být vědom toho, že je smrtelný a musí také nechat zemřít své přehnané sebevědomí – ego, jinak nebude vědět, jak má pro své děti žít.
- Jako otec, nemusím všechno dělal perfektně, nemusím být morálně dokonalý, nemusím být ani přehnaně chytrý, jediné co musím, je být si vědom svých kořenů, svého původu a ukázat svým dětem, že i ony mají v tomto příběhu své jedinečné místo a jsou jeho pokračovateli.
- Pro chlapa je důležité poznání, že jako partner a otec na plno věcí nestačí a musí se spolehnout na Boha. To není slabost, je to důvěra v Boha.
- Jako otec musím dát pocítit dítěti jeho velký význam a nezastupitelnost v mém životě.
- Všichni otcové jsou v pokušení stavět svou vlastní identitu na tom, co dělají, to je na své profesi.
- Pro své děti je otec naprosto nezastupitelný. V zaměstnání nahraditelný je.
- Snad nejrozšířenější chybou nás otců je nedostatek času a neochota si čas udělat. Pro děti je důležité mít otce alespoň na chvíli jen pro sebe.
- Neudělá-li si otec na dítě čas, bude syn či dcera, hledat někoho, kdo si ten čas najde.
- Nesmíme u dítěte klást přehnaný důraz na jeho výkon. Musíme své dítě dostatečně ocenit.
- Otec musí důvěřovat svým dětem.
- Děti si všechno pamatují, a tak jednají podle toho, co si vy o nich myslíte.
- Otec připadá často svým dětem, že je smutný a proto pro ně nemá žádnou otcovskou energii, žádnou mužskou energii, kterou by mohl svému synovi nebo dceři předat. V duších mnoha mužů je hluboký smutek a tento smutek se ukazuje jako zloba! Tato zloba útočí na druhé, ale je způsobena pocitem z vlastního selhání, zklamání a pocitem, že mu bylo ublíženo vlastním otcem.
- Ať se nám to líbí nebo ne, náš otec má na nás trvalý vliv. Ať nám byl blízký, anebo vzdálený. Byl k nám chladný nebo vřelý, projevoval nám svou lásku či nikoliv. Náš otec na nás zanechal svůj otisk. A náš život ovlivňuje dosud – pravděpodobně víc, než si uvědomujeme. Chlap musí tedy odpustit především svému otci všechna jeho zraňování i lidská selhání.
- Jakmile jsem rád synem, budu i dobrým bratrem. Chlap, který je rád synem i bratrem, stane se i dobrým otcem. Má v sobě určitý druh energie přitažlivý pro vlastní syny i vnuky.
- Otec je ten, který zajišťuje a chrání rodinu navenek. Zároveň je garantem náboženské i lidské výchovy, a to tím, že je jeho povinností dávat svým dětem hranice, které je omezují, ale zároveň chrání od okolního světa.
Ať dělá a říká otec co chce, jediné, co svým dětem předá, je to, na čem mu skutečně záleží
- Otec se musí za své děti modlit a má moc jim žehnat.
- Je to otec, kdo učí své syny a dcery spiritualitě. Je úplně jedno, co jim říká, protože to, co jim nakonec předá, má uloženo ve svém srdci. Na čem mu skutečně záleží, to děti vždy vycítí a odnesou si sebou z domova. Varujme se toho, aby to nebyla nenávist, neustálé posuzování, bezbřehá kritika nebo přehnaná ironie.
- Děti si všechno pamatují, a tak jednají podle toho, co si my o nich myslíme. Dítě nemá žádný důvod k tomu, aby si důvěřovalo. Jediným důvodem k sebedůvěře je, že my důvěřujeme jemu.
- Ten, kdo není přijat, nemůže přijímat. Ten, kdo není milován, neví, co to je milovat.
- Kdo vnímá krásu kolem sebe, nevědomky naučí děti radovat se z přítomného okamžiku.
- Kdo se dívá na věci bez neustálého posuzování, naučí své syny a dcery být šťastnými. Jsme-li přehnaně kritičtí, stanou se z dětí jen rejpalové.
- Pro život syna nebo dcery není důležitý způsob výchovy, ale skutečnost, že se rodiče ctí a milují. Za tohoto předpokladu rodičům v dospělosti odpustí všechny křivdy.
- Dítě je šťastné jen tehdy, jsou-li šťastní i jeho rodiče.
František Růžička, organizátor víkendů pro otce s dospívajícím synem, viz http://www.centrumprorodinu.cz/OtecSyn.html
Autor: Růžičkovi, Iva a František | Štítky: důvěra, Náhradní výchova, otec, přijetí, rodiče, výchova
Sekce: Rodina s dětmi | Povzbuzení
| Tisk
| Poslat článek známému
