Zvyk a nepozornost jsou zákeřní nepřátelé rodiny
24.8.2020
Často opomíjeným tématem výchovy dětí je fakt, že rodiče jsou také pár a že jejich láska musí růst spolu s jejich dětmi. Známý autor Bruno Ferrero nazval svou knížku o výchově příhodně: Šťastní rodiče. Jako kněz a salesián má bohaté zkušenosti s doprovázením rodin a nenechává si je pro sebe.
Hypotetické „desatero“ pro rodiče by mohlo začínat takto: „Budete se hodně starat o sebe, chcete-li se starat o své děti. První povinností otce k dětem je milovat jejich matku. A naopak,“ prohlašuje Bruno Ferrero. Má zkušenost, že jestliže vztah rodičů zůstává živý a silný, rodina obvykle dobře plní své funkce a problémy se dají řešit.
Dusivá zeď
Rozdíly mezi muži a ženami jsou sice námětem mnoha populárních knížek, na druhou stranu se s nimi ale v běžném životě moc nepočítá. Přitom mužský a ženský způsob vidění skutečnosti a řešení problémů je faktem, který nelze zpochybnit. Jak ukazují praktické poznatky rodinných terapeutů, tato rozdílnost musí být vidět a nesmí se potlačovat. Tatínkovu a maminčinu roli nelze lehkovážně zaměňovat, protože jeden z nich by se časem začal cítit odstaven. Ale i děti potřebují tuto konfrontaci pro svůj zdárný vývoj. Právě tyto rozdílnosti se doplňují, harmonizují a vytvářejí „rodinný“ pohled na věci.
Starý příběh vypráví o dvou poustevnících, kteří žili na poušti blízko sebe ve dvou jeskyních. Jeden z nich si myslel, že už je téměř dokonalý, a nesouhlasil s častými malými prohřešky druhého. Aby svému druhovi ukázal, jak je ještě daleko od svatosti, rozhodl se, že při každé jeho další chybě položí ke vchodu do své jeskyně kámen. Po několika měsících byla před jeskyní šedivá dusivá kamenná zeď. Někdy i my stavíme kolem svých srdcí zdi z malých každodenních kamenů výčitek, oplácení, mlčení, nevyřešených otázek a kabonění.
Je důležité přijímat nevyhnutelnou nedokonalost druhého, projevovat city a být navzájem citliví ke svým bolestem. Zvlášť ženy mají potřebu mluvit o svých pocitech a cítit, že jim někdo naslouchá a že je chrání. Muži zase potřebují cítit ocenění za to, čím jsou.
Zavřené dveře
Muži by si měli uvědomovat, že se ženy topí v odpovědnosti za chod domu, a proto si stěží dovedou najít čas pro sebe. Jedna matka napsala: „Jak by to bylo krásné, kdyby si aspoň někdy všimli, že jsem taky člověk se svými chvilkami malomyslnosti, nudy a slabosti. Že jsem stejná jako oni a že mám v sobě ještě hodně lásky, kterou by mohli využít, pokud by mě považovali za rovnocennou družku, a ne za krávu, která dává mléko.“ Se ztrátou důvěry, ohleduplnosti, úcty, respektu, přijetí a pochopení se dveře vzájemného porozumění okamžitě uzavřou. Dochází k tomu tehdy, když nás všechno začíná zlobit, když se zraňujeme pro nic a všechno, co se zdálo milé, je najednou nesnesitelné.
Situace se stane tíživou, když manžel i manželka zaujmou obranné postoje a cítí se napadeni už tím, když partner sděluje, co prožívá. Přitom rodina plní své funkce tehdy, když je její citové jádro stabilní. Je třeba neustále vnímat konkrétní lásku, protože ta je každodenní injekcí naděje, kterou děti pro přežití na tomto světě potřebují.
Zvyk a nepozornost
Rodiče potřebují růst a měnit se společně s dětmi. Je důležité nezakořenit v šedi zvyklostí, nestačí pouze udržovat přijatelnou úroveň vzájemných vztahů. Růst znamená obnovovat se, bojovat proti rutině, naslouchat si, všímat si změn. Výročí, svátky, dárky, výlety a blahopřání mohou prolomit ocelový příkrov zvyku. Manžel a manželka se musí do sebe opakovaně znovu a znovu zamilovávat a oprašovat romantické rituály – od přinesených květin až k pohledům do očí při vzájemném hovoru.
Skutečným zákeřným nepřítelem rodiny je nepozornost. To, co ničí a rozděluje, obvykle nejsou velké problémy, ale rez nepozornosti. Maličkosti. Jsme si vědomi, že bychom v krajní situaci pro druhého riskovali život, ale potom nejsme schopni zvednout ze země špinavou ponožku, abychom mu udělali radost. Prožívaný a stále obnovovaný závazek věrnosti je v naší provizorní a nejisté společnosti tím, čím je voda pro květiny.
Bruno Ferrero: Šťastní rodiče. Portál 2014.
Autor: Ferrero, Bruno | Štítky: děti, láska v manželství, partnerský vztah, rodičovství, rozdílnost muže a ženy
Sekce: Povzbuzení | Věrnost | Rodina s dětmi | Krize v manželství
| Tisk
| Poslat článek známému
