Umění omluvy není snadné, ale dá se naučit
24.10.2022
Dobře formulovaná omluva může ukončit napětí, konflikty a pocity křivdy, které byly celé měsíce nebo i roky bolavým místem. Může změnit smýšlení druhého o vás – to, jak se na vás dívá. Dokáže zbořit hradby rychleji než jakákoli jiná slova nebo činy. Většina lidí hledá v omluvě upřímnost, chtějí, aby byla opravdová. Potíž je v tom, že máme rozdílné představy o tom, co znamená upřímnost.
Gary Chapman vysvětluje, že kromě pěti jazyků lásky existuje i pět jazyků omluvy. K většině lidí jeden či dva z těchto jazyků hovoří o upřímnosti silněji než ty zbývající. A tak je potřeba najít ten, který nejlépe sdělí, že to myslíte upřímně.
1. Vyjádření lítosti
Představuje emocionální aspekt omluvy. Lítost se zaměřuje na to, co jste udělali nebo neudělali, a na to, jak to postihlo někoho druhého. Projevit svou lítost znamená uznat, že kvůli svému chování, které tolik ublížilo, cítíte vinu, stydíte se za ně a trápí vás. Prostá slova „mrzí mě to“ mohou výrazně přispět k obnově dobré vůle. Nejlepší strategií je těmito slovy vždy začít a omluvu zahájit upřímným „Mrzí mě, že ….“ Čím víc podrobností uvedete, tím lépe manželce sdělíte, že do hloubky chápete, co ji vyvedlo z míry. Čím lépe to pochopíte, tím menší bude pravděpodobnost, že se v budoucnu zachováte stejně. Slova upřímné lítosti nesmí být ničím oslabena. Nesmí za nimi následovat slovo ale. Kdykoli verbálně přesunete vinu na druhého, přecházíte od omluvy k útoku. Útoky k odpuštění a smíření nikdy nevedou. Podobně jako výmluva “Promiň, že jsem na den našeho výročí naplánoval golf, ale ty si tyhle věci pamatuješ líp než já…“ omluva se tím ruší.
2. Přijetí zodpovědnosti
Proč je pro některé z nás těžké říci: „Udělal jsem chybu?“ Naše neochota přiznat chybu se často pojí s naší sebeúctou. Přiznání chyby je vnímáno jako slabost. A tak si svá selhání odůvodňujeme. Ignorujeme, co jsme udělali, a zaměřujeme se na důvody. Odůvodňování probíhá formou svalování viny na druhé. Možná připustíme, že to, co jsme řekli nebo udělali, nemuselo být úplně správné, ale rychle poukážeme na to, že naše chování vyvolal svým nezodpovědným jednáním někdo jiný. Přesouváme zodpovědnost na někoho dalšího, protože je pro nás těžké přiznat: „Udělal jsem chybu.“ Právě slova „udělal jsem chybu“, "nezachoval jsem se správně", odpustíš mi, prosím?" řadě lidí sdělují, že daná omluva je upřímná.
3. Náprava škody
Myšlenka „dát do pořádku“, když něco pokazíme, má v lidské psychice pevné místo. Vychází z pocitu, že když někdo provede něco špatného, měl by za to „zaplatit“. Toto pojetí je základem třetího jazyka omluvy – nápravy škody. V soukromé sféře manželství vychází naše touha po nápravě škody téměř vždy z naší potřeby lásky. Když nás něco hluboce zraní, potřebujeme nové ujištění, že nás partner, který nám ublížil, stále ještě miluje. Ostrá slova nebo zraňující jednání lásku zpochybňují. Proč už to nenecháš plavat? Vždyť jsem ti koupil kytku, to nestačí?
Slova Mrzí mě to, udělal jsem chybu“ nemusí stačit. Chceme znát odpověď na otázku: Miluješ mě ještě? Pro některé lidi představuje náhrada škody primární jazyk omluvy. Jak ti můžu ukázat, že tě mám pořád ještě rád? Čekám, že se bude snažit napravit, co se pokazilo. Otázkou je, jak vzniklou škodu napravit co nejúčinněji. Je důležité vyjádřit snahu o nápravu lásky primárním jazykem lásky. Někdo potřebuje slyšet ve spojení s omluvou, jak je báječný a skvělý. Pro jiného je důkazem upřímnosti omluvy skutek služby – umytí nádobí, vyluxování… Jiným vyjádří omluvu nejlépe dárek.. Pro další je dostatečnou omluvou společně strávený čas a soustředěná pozornost. K jiným lidem mluví o lásce nejsilněji fyzický kontakt. Omluva bez fyzického kontaktu je pro ně neupřímná.
4. Upřímné pokání
Pořád se hádáme o jedno a totéž. Nejvíc mě neštve to, co dělá, ale to, že to dělá znovu a znovu. Omluví se slíbí, že už to neudělá a pak to udělá znovu – nechá rozsvíceno v koupelně nebo je nabručený a nepříjemný. O další omluvy už nestojím. Chci, aby přestal dělat to, co mi vadí – navždycky.
Slovo pokání původně znamená „obrácení se“ nebo změnu smýšlení. V kontextu omluvy ve vašem manželství to znamená, že si uvědomíme, jak je naše nynější chování ničivé. Litujeme, že jsme způsobili bolest, a rozhodneme se své chování změnit. Pokání znamená víc než jen prohlásit: „Mrzí mně to, udělal jsem chybu. Jak ti to mohu vynahradit?“ Činit pokání znamená říci: „Pokusím se to už nedělat.“ Bez upřímného pokání mohou ostatní jazyky omluvy vyznít naprázdno. Každé opravdové pokání začíná v srdci. Uznáme, že naše chování není správné a že zraňuje ty, které milujeme. Nechceme v tom pokračovat, a tak se rozhodneme, že se změníme. Poté toto rozhodnutí sdělíme člověku, jemuž jsme ublížili. Už se nevymlouváme, nebagatelizujeme své chování a přijímáme za své činy plnou zodpovědnost.
5. Prosba o odpuštění
Požádat o odpuštění je důležité ze tří důvodů. Za prvé, tato prosba vypovídá o tom, že chcete, aby se váš vztah obnovil. „Když mě požádá, abych jí odpustil, vím, že to nechce zamést pod koberec. Chce, aby náš vztah byl opravdový. Bez ohledu na to, co ještě ve své omluvě řekne. Když jeden z manželů ublíží druhému, ihned to mezi ně staví bariéru. Dokud se neodstraní, vztah se nemůže dál rozvíjet. Omluva představuje pokus o její odstranění, Pokud zjistíte, že primárním jazykem vaší ženy je prosba o odpuštění, pak vyslovit tuto prosbu je nejjistějším způsobem, jak vzniklou bariéru odstranit. Právě na tom uvidí, že opravdu usilujete o obnovu vašeho vztahu.
Mrzí mě, jak jsem s tebou mluvil. Vím, že jsem zbytečně zvyšoval hlas a mluvil ostře. To sis nezasloužila. Neměl jsem to dělat a chci tě poprosit, abys mi odpustila. Druhým důvodem, proč je prosba o odpuštění důležitá je to, že ukazuje, že si uvědomujete svou chybu – to, že jste manželce úmyslně nebo nechtěně ublížil. Vaše slova či jednání nemusely být morálně špatné. Vaší ženy se to ale dotklo. Teď vám to zazlívá. Vaše chování mezi vámi vyvolalo propast. V tomto smyslu je špatné a prosba o odpuštění je na místě. Požádat o odpuštění znamená přiznat svou vinu. Za třetí prosba o odpuštění ukazuje, že jste ochoten vložit budoucnost vašeho vztahu do rukou své ženy – člověka, jemuž bylo ublíženo. Připustil jste svou chybu, vyjádřil jste lítost. Možná jste nabídl určitou nápravu škody. Teď ale říkáte: Odpustíš mi, prosím? Víte, že na tuto otázku za svou manželku odpovědět nemůžete. Rozhodnutí je na ní. Odpustit, či neodpustit, to je oč tu běží. A budoucnost vašeho vztahu závisí na jejím rozhodnutí. To vás zbavuje vlády, což je pro řadu lidí těžké přijmout.
Slova Odpustíš mi, prosím? Ji přesvědčí o tom, že svou omluvu myslíte opravdu upřímně. Bez prosby o odpuštění jí slova „mrzí mě to“, „udělal jsem chybu“, „vynahradím ti to“ a už to víckrát neudělám“ mohou připadat povrchní a pokrytecká. Pokud je primárním jazykem omluvy vaší manželky prosba o odpuštění, pak si ho musíte osvojit, abyste ji přesvědčil, že své omluvy myslíte vážně.
Umění omluvy není snadné. Většina lidí ho neovládá přirozeně, ale dá se naučit. A to úsilí stojí za to. Omluva otevírá cestu pro netušené emocionální a duševní zdraví. Když se omluvíme, jsme schopni podívat se na sebe do zrcadla – a pohlédnout manželce do očí. Těm, kdo se upřímně omlouvají, bývá také s největší pravděpodobností opravdově odpuštěno.
Gary Chapman, Rand Southern: Pět jazyků lásky pro muže. Láska, po které vaše žena touží; důvěra, kterou vy potřebujete. Návrat domů.
Autoři: Chapman, Gary, Southern, Randy | Štítky: konflikt, odpuštění, omluva, přijetí, upřímnost
Sekce: Povzbuzení | Krize v manželství
| Tisk
| Poslat článek známému
