Když jsme nuceni nést partnerův kříž
28.3.2024
Křížovou cestu se zaměřením na manžele připravil nejen pro své farníky pater Martin Sklenář. Přemýšlí o tom, jak jsou jednotlivá zastavení Ježíšovy poslední cesty také zastaveními našimi. Jako ukázku vybíráme zastavení páté, zamyšlení nad tím, zda jsme ochotni a schopni přijímat partnerův kříž.
Ježíš potkává Šimona
Neexistuje vztah, ve kterém by byla dokonalá harmonie, v tom smyslu, že se vzali dva dokonalí lidé, kterým na druhém nic nevadí. Každý člověk je hříšný, každý má své nedostatky, své limity. Já i můj partner. Jak se chovám ke křížům svého partnera? Skáču mu po něm, když ho nese na svých ramenou, nebo jdu pod ten kříž, abych ho společně s ním nesl?
Vezměme to trochu ze široka. Partnera nám obvykle mohou vzít dvě postavy – zubatá, nebo nějaká fiflena. Jak se chováme tehdy, když nám jej bere zubatá? Opečováváme ho, staráme se o něj. Je až fascinující, kolik úsilí a mnohdy i kolik let se dokážou lidé takto starat o těžce nemocného či umírajícího partnera. Když nám ale bere manžela nějaká fiflena, pak o svého partnera mnohdy nepečujeme vůbec. Vztah se velmi rychle ukončuje.
Ona fiflena pak navíc mnohdy není postavou, která spadne z nebe. Je to postava, která se objeví v místě, kde se objevuje prázdnota. Jestliže muž přijde domů a tam od neupravené ženy dostává kartáč, co zase udělal špatně, jak je nemožnej…, a pak přijde do práce, kde se mu věnuje velmi pozorná sekretářka, je nasnadě, že se muž dostává do určitého pokušení (a můžeme to vnímat i obráceně). Sekretářka mu nebude říkat, co dělá špatně, ale naopak mu bude pochlebovat. Bude mu říkat, jak je výborný, výjimečný…
Pomocník nebo kritik
Proč to vše nyní říkáme? Páté zastavení by nás mělo vést k úvahám, jak přistupujeme k partnerovi. Jsme těmi, kdo mu neustále vyčítají chyby, nebo jsme naopak těmi, kteří mu s jeho slabostmi, s jeho křížem chtějí pomáhat? Nachází v nás pomocníka, či kritika, toho, komu stále něco vadí, s něčím není spokojený?
Rád bych v tuto chvíli připomněl sv. Ritu z Cascie, italskou světici, která může být pro mnohá manželství skutečným příkladem. Tato žena se přivdala do jedné významné rodiny, která ale zároveň sváděla boj o moc s jiným rodem. A mezi těmito dvěma rody začalo docházet k vraždám. Rita se snažila svého muže přemluvit, aby se na těchto vraždách nepodílel, ale neúspěšně.
Filmové zpracování nám pak předkládá jednu nádhernou scénu. Ritin muž se jednou v noci vrací z „vraždícího“ tahu. Rita se před ním zamkne v ložnici a odmítá ho vpustit. Celou noc pak bojuje v modlitbě, aby ráno vyšla a prosila svého muže o odpuštění. Ve chvíli, kdy byl ještě celý od krve, jej objala a vyjádřila, že jej přijímá. Manžel v tu chvíli sundal zakrvácenou košili, hodil ji před ženu a přikázal jí, aby košili vyčistila. Rita tak učinila. Začala nést kříž svého manžela. Časem se jí podařilo takovým přístupem manžela přimět k tomu, aby přestal s touto krevní mstou.
Slabost je místem, kde se má projevit láska
Slabost mého partnera není místem, kde se mám po něm vozit, kde ho mám deptat. Naopak, je to místo, kde se v mnohem větší míře má projevovat moje láska. Je to místo, kde se v míře daleko větší má naplňovat můj slib – slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost… Nejen láska, úcta a věrnost ve smyslu pohlavního života. Ale láska, úcta a věrnost, která zahrnuje celý život, celou osobu.
Šimon byl donucen nést kříž – v těchto případech jsme i my mnohdy donuceni nést tento kříž.
Uveřejněno s laskavým svolením P. Martina Sklenáře, celou křížovou cestu najdete ke stažení zde a nebo na http://masklen.webnode.cz
Autor: Sklenář, Martin | Štítky: kříž, přijetí
Sekce: Krize v manželství | Manželská spiritualita | Programy
| Tisk
| Poslat článek známému
