Buďme ti praví
12.1.2023
Je říjen, zataženo. Pětašedesátiletý Per sedí v kavárně v centru Kodaně. Je módně oblečený a vlasy šedé úměrně věku má pěkně zastřižené. Tenhle den totiž není jen tak ledajaký. Domluvil si schůzku se svou ženou, s níž je takřka pětatřicet let ženatý. Tento den je zcela výjimečný proto, že Per uvažuje o rozvodu. Lisu má velmi rád, ale už delší dobu je na pochybách, zda to stačí. Dosud s ní o tom nemluvil, ale nyní mu připadá důležité toto téma otevřít.
Najednou do dveří vstoupí Lise. Na sobě má elegantní červený kabátek, který nosí už spoustu let. Jako vždy jí to moc sluší, ovšem Per přesto v jejích očích zachytí vážnost. „Ví snad, o čem s ní chci mluvit?“ napadne ho. Pozdraví se a Per si řekne, že bude nejlepší to mít rychle za sebou. Už už chce promluvit, ale v tom Lise vytáhne z kabelky psaní. „Pere, dřív než mi prozradíš, proč jsme se tady měli sejít, potřebuju, aby sis přečetl tenhle dopis,“ řekne s vážným výrazem ve tváři. Per okamžitě popadne dokument a stačí mu očima přelétnout pár řádek, aby pochopil, proč se Lise tváří tak sklíčeně. Všiml si, že se jedná o zprávu z onkologie, a když ji po chvíli dočte, je prakticky ochromený. Píše se v ní o nějakých vyšetřeních, o nichž neměl potuchy, a obsahuje cizí slova, jimž tak docela nerozumí. Ovšem jedno ví jistě. Lise je vážně nemocná. A jasné je i to, že jí zbývá jen pár měsíců života. Per je samozřejmě naprosto v šoku, ale přesto ví, že ji neopustí. Prostě a jednoduše to někomu, koho po mnoho let miloval, neudělá. Zachvátí ho silný smutek, ovšem také silná vůle být Lise ku pomoci. Ve chvíli, kdy jí v té kavárně hledí do očí, se rozhodne udělat vše, co bude v jeho silách, aby poslední měsíce prožila výjimečně a plnohodnotně. Odeberou se domů a v následujících týdnech Per trvá na tom, že jí bude kvalitně vařit. Jako za starých časů poslouchají vážnou hudbu. Vytáhnou fotoalba z doby, kdy měli malé děti, a povídají si o všech těch veselých i ztřeštěných zážitcích, které spolu v průběhu let prožili. Per Lise masíruje, a když se cítí dobře, tak si spolu zatančí. Jde to pomalu, ale i tak se dotknou prožitků z dob dávno minulých. V prvopočátcích zamilovanosti spolu hodně tančili, ale posledních třicet let se k tomu prakticky vůbec nedostali. Čas plyne a Lise je čím dál tím slabší, až ji jednoho rána Per musí odvézt do nemocnice. Krátce nato Lise zemře a v následujících letech Per nedokáže projít kolem ženy v červeném kabátku, aniž by se za ní otočil.
Láskyplné pocity se mohou dostavit ve chvíli, kdy se partnerovi „věnujeme“
Vyprávění o Perovi a Lise lze interpretovat mnoha způsoby, avšak jedna perspektiva obzvlášť stojí za pozornost, a sice efekt, který přinese Perovo rozhodnutí chovat se k Lise hezky. Lze tušit, že jeho rozhodnutí a zápal zachránit vztah je sblíží. Zdá se, jako by si byli blíž, a závěr také ukazuje, že Per svou ženu opravdu postrádá. Jako by rozhodnutí milovat Lise v praxi znamenalo, že se v Perovi probudí láskyplné pocity. Podobně vypovídá i pasáž v knížce Antoina de Saint-Exupéryho, kdy liška říká malému princi: „A protože ses své růži tolik věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.“ Ukazuje, že láskyplné pocity se mohou dostavit ve chvíli, kdy do partnera investujeme čas a sílu a kdy se mu „věnujeme“.
Místo hledání toho pravého je důležitější jím být sami
V naší kultuře si v různých ohledech vštěpujeme, že máme myslet na zlepšení a výměnu. Snažíme se dospět k dokonalosti a najít perfektního partnera. Bude těžší dosáhnout klidu a být vděčný za partnera, kterého máme, když nám na mysli tanou otázky jako: „Potkal jsem tu pravou?“ nebo „Je pro mě dost dobrý?“ Abychom to vyvážili, může pro nás být přínosné poslechnout si americkou psycholožku Shirley Glassovou: „Je mnohem důležitější být tím pravým než ho najít.“ Místo hledání toho pravého bychom se zřejmě měli snažit jím být sami. Ve chvíli, kdy přestaneme klást nároky na partnera a v prvé řadě se zaměříme na vlastní zodpovědnost za vzkvétání našeho vztahu, poskytneme našemu soužití mnohem lepší podmínky.
Z legrace říkáme, že sousedův trávník je vždycky zelenější. Toto rčení odkazuje k obecně lidskému způsobu uvažování, že jiní lidé vedou lepší život než my sami. Pokud si budeme často říkat, že se mají jiné páry lépe či že si jiní lidé našli lepšího partnera než my, bude to mít zřídkakdy za následek nespokojenost a absenci iniciativy. Z toho důvodu má větší smysl si říct: „Trávu má zelenější ten, kdo se ji rozhodne zavlažovat. I přes určitou schematičnost se dozvídáme důležitou věc, a sice že to dobré, živoucí a krásné není jen něco, co najdeme u jednoho konkrétního partnera nebo v jednom určitém vztahu. Je to něco, na čem se můžeme podílet, když se stejně jako Per vědomě rozhodneme udělat pro druhého něco pěkného.
Stoelen Due, Mattias: Pečujte o svůj vztah … dokud se ještě máte rádi. Portál, 2018.
Autor: Stoelen Due, Mattias | Štítky: láska v manželství, nemoc, pocity, rozvod
Sekce: Krize v manželství | Věrnost | Povzbuzení
| Tisk
| Poslat článek známému
