Hledat toho pravého, nebo se spokojit s dostupným?
18.3.2021
Svoje dlouholeté zkušenosti s doprovázením manželských párů a rodin zachytil psycholog a terapeut Josef Zeman v přednášce o dilematech v partnerském vztahu. Odpovědi dokresloval mnoha příklady z praxe, které zápis neobsahuje, přesto jeho sdělení může být pomocí na cestě k dobrému partnerskému vztahu.
Dilema 1.: Hledat toho pravého, nebo se spokojit s dostupným?
Nejsem zastáncem názoru, že ideálem, dokonce ideálem křesťansky zdůvodněným, je s nikým nechodit dokud se nechci vdát nebo oženit. Nesouhlasím s proklamací, že když chodit, tak jenom vážně. Známost může být od adolescence a rané dospělosti přínosem, avšak pod jednou podmínkou: že je bezpečná. Bezpečná známost se dá podle mého názoru definovat tak, že dynamika známosti je podřízena situaci starších teenagerů a mladých dospělých, nikoli naopak. Důležitější je můj osobní a osobnostní vývoj, než vztahové zážitky. V případě střetu volím rozchod, nikoli rezignaci na odpovědnost za můj vlastní vývoj.
Abych měl co darovat
Tento postoj umožňuje, abych vybudoval něco, co můžu později darovat. Jde však o postoj dosti náročný a emočně obtížný a vůbec se nedivím těm, kteří si netroufají podstoupit toto riziko. O to je však cennější a tedy i přínosnější, když ho zvládnu. Za zásadní podmínku nezávaznosti vztahu považuji jeho sice erotický, ale důsledně nesexuální charakter. Vedou mě k tomu nejen důvody vyplývající z křesťanské morálky, ale jednoznačně i důvody psychologické.
V současné společnosti je totiž párové soužití postaveno prakticky výlučně na kvalitě vztahu, nikoli na účinnosti vzájemné pomoci, jak tomu bylo donedávna a po celé dějiny. Zrání schopnosti člověka žít v kvalitním vztahu musí předcházet sexuálnímu soužití, jinak vznikne vztah v dílčích oblastech deficitní, protože atraktivnost sexu vyplní prostor, ve kterém by vztahové schopnosti a dovednosti měly postupně vznikat. Výsledkem je např. nespokojenost, neposkytuje-li vztah určitý komfort, vztah vázaný na určitou jednostranně vyžadovanou svobodu, nerovnováhu v právech, převládne v něm konfrontační komunikace atd.
Odpověď tedy zní: v mladším věku opatrný a značně zdrženlivý vztah s dostupným, dostupnou, což umožňuje nebát se rozchodu a udržet si svobodu pro svůj vývoj. Zhruba ve věku 23 let preferovat, snad přímo aktivně a odpovědně vyhledávat vztahy vážné a perspektivní. Neperspektivní vztahy s „dostupným“ partnerem již mají v této době charakter méně odpovědného chování.
Další dilemata najdete v souvisejících článcích
PhDr. Josef Zeman, CSc., autor je psycholog a psychoterapeut. Od r. 1991 vedl církevní Manželskou a rodinnou poradnu Bethesda v Brně.
Autor: Zeman, Josef | Štítky: výběr partnera, partnerský vztah, vážná známost, zátěžové situace, zkušenosti
Sekce: Čas známosti | Život v manželství
| Tisk
| Poslat článek známému
