Manželský slib jako program
25.5.2023
Při přípravách na manželství se probírá manželský slib. Je to jistě na místě, protože jeho slova jsou stručným a zřetelným souhrnem toho, k čemu se snoubenci rozhodli a co při svatebním obřadu veřejně deklarují. V průběhu manželství by bylo dobré se k těmto slovům vracet, ale ne tak, že by se manželé jen obraceli do minulosti. Ta slova jsou a mají být i nadále programem, který svým životem v průběhu let a proměňovaných životních okolností ve svém manželství naplňují.
Já, N, odevzdávám se tobě, N, a přijímám tě za manželku/ manžela. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen
Zkuste se nad slibem znovu zamyslet. A nepřemýšlejte příliš o tom, co dělá, nedělá či dělat by měl váš protějšek, ale přemýšlejte především každý sám o sobě.
Já
Zásadní otázka – kde dnes ve svém manželství stojím? Jak vnímám svou odpovědnost za to, co společně žijeme? Nevymlouvám se tam, kde se ode mne právem něco očekává? Jsem tedy ochoten do svého manželství a rodiny dál investovat síly, snahu, zkrátka kus sebe?
Odevzdávám se ti a přijímám tě
Je to zásadní meziosobní pohyb, bez kterého nemůže manželství dobře fungovat. Při odevzdávání se ovšem člověk neztrácí, to by nemohl druhého přijímat. Ale tam, kde se odevzdávání a přijímání děje, není možné říkat „já“ bez ohledu na protějšek v manželství. „My“ není jen zájmeno, které se říká ze zvyku. Má to být skutečnost a trvalý program, který není ukončen, protože se oba v manželství měníte. Má tedy být stále aktualizován, aby byl naplňován.
Slibuji
Byl to slib daný před Bohem, před blízkými, před přáteli, před církví a takříkajíc před celým vesmírem. Je ten slib pro vás dnes spíš těžkým poutem, nebo oporou v měnícím se světě a v běhu života? Stojí za to si aspoň občas připomenout, o jak velký a zásadní vztah v manželství jde a jak velké slovo, kterým slib je, zde padlo a má být uskutečňováno.
Že ti zachovám
Zachování je východisko pro program, který není ustrnutím, ale má být rozvojem. Manželství, jako celý život, je dynamická skutečnost. Je to celoživotní pohyb, jehož základna má být nejen zachována, ale má společný život podněcovat a nést. Zachování nemá být stagnací nebo falešnou jistotou, že se nic podstatného nemůže změnit.
Lásku
Připusťme, že láska začíná okouzlením, ale její udržení a prohlubování je mnohdy namáhavá dřina. Není možné udržovat se v prvotním okouzlení a nadšení. Ale je potřebné a možné silou lásky překonávat vlastní pohodlnost a skepsi a budovat vztah v manželství tak, aby se nestal jen úmornou šedí. Láska může růst také překonáváním překážek a vzájemnou nezištnou pomocí v běžných i těžkých chvílích života.
Úctu
Vzájemná úcta není nic strojeného. Je nezbytná k tomu, aby se člověk necítil v manželství ponižovaný, zneuznaný nebo zanedbávaný. Případně vlastněný jako předmět. Úcta souvisí s respektem k osobě i k zájmům druhého a roste z docenění všeho toho, co lze v manželství a rodině snadno považovat za samozřejmé, až to samozřejmé není. Papež František mluví o třech slovech nutných pro dobré manželství, a sice: Děkuji – prosím – promiň. Bez jejich náležitého užívání těžko mluvit o zachování úcty v manželství.
Věrnost
Věrnost není porušena jen dokonanou nevěrou. Věrně stát při svém protějšku i tam, kde mu v něčem nerozumím, kde tak docela nesouhlasím, kde je to pro mne namáhavé – to jsou mnohdy nesnadné, ale nezbytné postoje. Věrnost je potřebná pro oba. Bez ní si lze těžko vážit nejen toho druhého, ale i sebe sama. Věrnost je velký dar, který si ti, kdo ji naplňují, ve společném životě dávají.
Že tě nikdy neopustím
Opouštět druhého v manželství lze i tak, že se od něho životní protějšek nevzdálí ani o centimetr, ale nebude ochoten s ním nést jeho starosti a bolesti, úspěchy a neúspěchy. Opouštění je v manželství právem pociťováno jako podraz, jako nevěrnost.
Že s tebou ponesu
To je velké dobrodiní fungujícího manželství, že v něm jeden i druhý nemusí nést dobré i zlé sám. Že je nablízku možnost sdílet se. Opět se můžeme zamyslet nad tím, kdy je člověk v manželství v zajetí svého „já“ a kdy žije pravdivě a poctivě manželské „my“. A je-li mu zatěžko něco s druhým nést, je třeba poctivě se ptát proč. Nechce se mi? Vyčítám mu něco? Mám jen strach o sebe sama?
Dobré i zlé až do smrti
Manželství je opravdu celoživotní projekt. V tom je jeho úžasná cena, pokud ho oba chápou a naplňují. A proto je tak zlé, když ho někdo jednostranně vypoví, když z manželství odejde. Nedejme se klamat řečmi o kultivovaných rozchodech a o vyhasnutí lásky. Opuštění druhého je prostě nevratná ztráta. Nechte si o tom vyprávět od někoho, kdo to bolestně zakusil, pokud by vám doba „do smrti“ připadala příliš dlouhá.
K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen.
Může to působit jen jako nutný zbožný dovětek. Ale nároky tak velkého a zásadního slibu, jakým je manželský slib, si o Boží pomoc přímo říkají. Má to ovšem být pomoc k uskutečňování toho, k čemu jste se rozhodli a zavázali, co je podstatnou součástí vašeho života v manželství. Nepůjde to bez vašich snah a bez vašich obětí. Ale naplňování manželského slibu je práce na něčem, za čím Bůh stojí. Není to mylná cesta a nemusíte na ní být sami. To je pádný důvod k důvěře.
Aleš Opatrný: O nesnázích v manželství. Jak je včas rozpoznat a hledat cestu dál. Karmelitánské nakladatelství 2019.
Autor: Opatrný, Aleš | Štítky: manželský slib - obsah, jednota, láska v manželství, svoboda, úcta
Sekce: Svatební obřady | Hodnoty | Povzbuzení
| Tisk
| Poslat článek známému
