Nejlepší svatební dar
26.1.2023
„Nejlepším svatebním darem od Boha je nástěnné zrcadlo jménem „můj partner“. Kdyby u něj byla kartička s věnováním, stálo by na ní: „Kéž mi pomůže poznat, jaký/á opravdu jsem. Někdy nebývá na prvních letech manželství nejtěžší přijmout to, co zjistíme o svém partnerovi, ale to, co zjistíme o sobě,“ píše Gary Thomas a dokresluje příklady ze života.
Jedna mladá žena, která byla asi rok vdaná se svěřila: „Vždycky jsem si o sobě myslela, že jsem trpělivá a odpouštějící. Pak jsem ale začala uvažovat, zda to nebylo jen proto, že jsem se do té doby k nikomu nedostala do větší blízkosti. Když jsme v manželství s Johnem začali… narážet na rozdíly, viděla jsem, jak dokážu být malicherná a neschopná odpuštění. Objevila jsem u sebe tvrdost, jakou jsem doposud neznala.“
Zažil jsem naprosto stejný fenomén. V deváté třídě jsem byl vyhlášen „nejzdvořilejším dítětem“ ročníku. Vždycky jsem si myslel, že jsem docela trpělivý a laskavý – to vše ale jen dokud jsem se neoženil a neodhalil, jak se umím rozlítit, když vytáhnu z lednice prázdnou formičku na led. Rodina, v níž jsem vyrůstal, dodržovala jednoduchou zásadu: Když dopotřebuješ ledové kostky, dolij do formy vodu. A já vyndám formu a najdu v ní sotva půlku kostky, což je podle mne ledová drť a ne ledová kostka. Bylo ohromující, jak moc mne tento drobný detail rozčiloval a jak bylo těžké Lise vysvětlit, jak je to důležité. Jednou večer byla v romantické náladě a já jsem zavětřil příležitost. „Gary, budu tě milovat věčně, říkala mi. „Nemusíš mne milovat věčně,“ opáčil jsem. „Stačilo by mi, kdybys mne milovala sedm sekund.“
„Co tím chceš říct?“ ptala se.
„No, změřil jsem, kolik času zabere naplnění prázdné formy na led, a zjistil jsem, že to je pouhých se-„Ne, Gary, zase?“
Nakonec se mi rozbřesklo a pochopil jsem, že když to Lise zabere pouhých sedm sekund, zabere to pouhých sedm sekund i mně. Opravdu jsem byl tak sobecký, že jsem byl ochoten ze sedmi sekund nepohodlí udělat zásadní téma našeho manželství? Opravdu byl můj potenciál k nezištné lásce tak chabý? Ano, byl.
Manželství předpokládá určitý stupeň sebeodhalení
Život v takové blízkosti s druhým člověkem – což k manželství patří – může být tím největším duchovním úkolem na světě. Něco jako „odpočinek“ neexistuje, protože člověk je čtyřiadvacet hodin denně pod dohledem. To ne, že by mě Lisa hlídala, jde o to, že já jsem si toho vědom. Každý film, který stáhnu, stahuju s tím, že se na něj budeme dívat spolu s Lisou. Lisa ví o každé hodině, kterou si vyhradím k odpočinku, ví, kde obědvám a co, zná moje chutě a vášně a touhy – všecko má zblízka před očima.
Předpokládá to také ochotu být konfrontován se svými hříchy a nedostatky. Manželství je vztahem, kde je nepravost nejlépe odhalena a kde můžeme nejlépe žít svou pravou důstojnost. Skrýváte se před partnerem či partnerkou? Nebo využíváte reflektoru manželství k tomu, abyste rostli v milosti?
Všichni do manželství vstupujeme s hříšnými zvyky. Když vyplují na povrch, přijde pokušení je skrývat, nebo dokonce utéci do jiného vztahu, kde ještě nebudou tak vidět. Když se vyjevují vaše slabosti, nedejte se strhnout k nenávisti vůči partnerovi či partnerce. Neutíkejte od toho, co o sobě slyšíte, ani se od partnera či partnerky kvůli tomu nevzdalujte. Přijměte to a využijte k růstu. Podobně popřejte partnerovi svobodu a přijetí, které potřebuje, aby se i on mohl postavit vlastním slabostem. Tak můžeme manželství využít jako duchovní zrcadlo, stvořené, aby nám sloužilo v růstu ke svatosti.
Kdykoli v mém manželství zvedá hlavu pocit nespokojenosti (a to se děje doslova v každém manželství), prověřím své zaměření. Hřích vede k sebedestrukci, pokud mu to dovolíme. Chvíle, kdy jsem v manželství nejšťastnější a cítím se nejvíc naplněný, jsou vždycky chvílemi, kdy se snažím nacházet smysl spíš v tom, že budu lepším manželem, než v dožadování se lepší manželky.
Podle knížky Gary Thomase: Posvátnost manželství. Triton, 2017.
Autor: Thomas, Gary | Štítky: hřích, láska v manželství, rozdílnost muže a ženy, růst
Sekce: Svatba | Povzbuzení
| Tisk
| Poslat článek známému
