Zásnuby

Zasnoubení je „přátelství, které se rozhodlo“, píše Karel D. Skočovský ve své knížce Zasnoubení čas milosti. Mimo jiné zde uvádí sedm věcí, které je dobré stihnout před svatbou.

Zásnuby mají co do činění s důvěrnou známostí, vysvětluje papež František v jedné ze svých katechezí o rodině. Je to důvěrné obeznámení se s povoláním, které dává Bůh. Je krásné, že mladí lidé se dnes mohou brát na základě vzájemné lásky. Avšak právě svoboda tohoto svazku vyžaduje svědomitou harmonii rozhodnutí, nikoli pouhou shodu přitažlivosti či citů trvající chvíli, žádá si cestu.

Tradice žádání o ruku nevěsty se postupně proměňuje. Obvykle žádal mládenec rodiče o ruku jejich dcery, a pak se slavily zásnuby. V současnosti většinou nejprve požádá o ruku svoje děvče, zasnoubí se, a pak teprve řeší, kdy a jak to mají oznámit rodičům. Univerzální recept neexistuje, aspektů, které ovlivňují rozhodnutí jak doma svatbu oznámit, je celá řada, a je jen na vás dvou, jak se rozhodnete.

Každá známost mezi mužem a ženou prochází vývojem od prvního zalíbení až po manželství. Důležitou etapou ve vztahu je vážná známost, která těsně předchází manželství.

Křesťanské zásnuby jsou pro obě rodiny význačnou událostí, a proto je vhodné slavit je určitým obřadem a společnou modlitbou. Tím se snoubencům vyprošuje Boží požehnání, aby ve svůj čas zdárně završili to, co nyní začínají.

Křesťanské zásnuby jsou pro snoubence význačnou událostí, je proto vhodné slavit je určitým obřadem. Součástíi obřadu žehnání při zásnubách je i bohoslužba slova s četbou jednoho úryvku z Písma svatého, popř. s responsoriálním žalmem.