Jak dosáhnout společného my
27.3.2023
Švédští psychologové Alan Linnér a Anders Nyman ve své knížce Láskyplná setkávání, nastiňují možné cesty, jak vybudovat a uchovat základy pevného a trvalého vztahu. Jako příklad nabízíme téma doplňování se a obohacování, kterým se ve své terapeutické praxi zabývají dennodenně.
Řecký filozof Aristoteles už před více než 2300 lety řekl, že celek je víc než součet jeho částí. Před páry stojí velký úkol, protože jedna plus jedna má dát dohromady tři. Jak mají dva jednotlivci – ty a já – dosáhnout společného my, které je víc než součtem ty a já?
Patříme k sobě
Setkání s druhým člověkem přináší možnost a naději stát se součástí něčeho většího. „Žít je jako plavat z břehu já na břeh ty v moři my,“ píše spisovatel Björn Ranelid. Plavání mezi břehy je dobrodružné a dramatické. Často jde o vyčerpávající výkon bez záchranné vesty v rozbouřeném moři než o několik poklidných temp za západu slunce ve vlahém lesním jezírku.
„Doplňujeme se,“ říkají mnohé páry a myslí tím, že jejich odlišnosti přispívají k celku, kterého by každý zvlášť nedosáhli. „Ty jsi impulzivnější než já.“ „Já musím mít na rozdíl od tebe o všem přehled a všechno mít pod kontrolou.“
To, že se navzájem doplňujeme, opravdu může být až dost a vystačíme s tím dlouho. Ale je to často omezené a statické, asi jako dva hotové dílky skládačky, které se k sobě přiloží a „patří k sobě“. Naproti tomu při vzájemném intelektuálním, sociálním a emocionálním obohacování jde o dynamičtější spojení, kde dílky skládačky nemají předem daný tvar, ale neustále se proměňují a přizpůsobují tvaru druhého dílku, a dokonce i rostou. Když se pár navzájem doplňuje, znamená to hlavně, že snáší a toleruje odlišnosti druhého. Obohacení v psychologickém smyslu obnáší i ochotu riskovat, touhu, emoce a nadšení, se kterými přistupujeme k možnostem partnerského vztahu.
Sami nebo spolu
Kim se ráda věnuje dálkovému bruslení, Kaj rád hraje bowling. Kim potřebuje vlastní aktivity mimo domov, Kaje baví, když jsou spolu – v tu chvíli je mu celkem jedno, co dělají. Zde se otvírají možnosti jak pro kompromis, tak pro obohacení. Kim může objevit kouzlo bowlingu a Kaj má netušené možnosti prozkoumat, co obnáší dálkové bruslení. Je ale potřeba se rozhodnout, že tomu dají šanci – aniž by to dosud zkusili a navzdory tomu, že je koníček druhého nijak zvlášť neláká.
Při tematice „sami, nebo spolu“ je zapotřebí kompromisu a vyjednávání, protože jde o to, jak se Kim a Kaj cítí, když jsou spolu nebo každý zvlášť. Zbavit se pocitu, že mě ten druhý do něčeho tlačí a ovládá – nebo mě naopak opouští a odmítá – není tak snadné jako zkusit bowling nebo si vyjet na bruslích. Pokud jde o hlubší rozdíly, které mají kořeny v osobnosti a citovém životě nebo v traumatech z minulosti, je potřeba postupovat opatrně. Aby mohlo dojít ke vzájemnému obohacení, je třeba, terapeutické podpory.
Pokud se Kim a Kaj budou zajímat o přístup toho druhého a budou se vzájemně chápat a prozkoumávat své potřeby, možná se budou nejen doplňovat, ale také svůj život společně posunou dál.
Vzájemně se doplňovat znamená:
- Kde tvé schopnosti nestačí, zastoupím tě já
- Přináším do vztahu to, co tobě chybí.
Psychologické obohacení může znamenat ještě víc:
- Když se na mě díváš, z toho, co si myslím, že vidíš, vytvářím něco většího. Jinými slovy, když se na druhého díváme s pohledem naděje, že je v něm ještě mnoho krásného, pomáháme mu, aby v sobě objevil netušená obdarování.
Allan Linnér, Anders Nyman: Láskyplná setkávání. Choreografie úspěšného vztahu. Portál.
Autoři: Linnér, Allan, Nyman, Anders | Štítky: jednota, láska, originalita, partnerský vztah, růst, spolupráce
Sekce: Povzbuzení | Čas známosti
| Tisk
| Poslat článek známému
