Být sám sebou
6.7.2020
Lze se naučit milovat sebe samého? Není to pokrytectví a sobectví? Příběhy ukazují na to, co můžeme konkrétně udělat. Skutečná láska i k sobě samému je o rozhodnutí vydat se na cestu, naslouchat hlubokým tužbám svého srdce a nebát se je uskutečnit anebo jen tak přijímat, když přijde ten správný čas.
S Petrem, mým kamarádem z mládí, jsme se potkali po mnoha letech a měli jsme si toho tolik co říci. Oba dva jsme prožívali úžasnou krizi středního věku, při které pánové jako my hodnotí uplynulou část svého života a pokoušejí se dát své budoucnosti nějaký smysl.
Každý z nás to ale měl jinak. Petr byl úspěšný obchodník, zcestoval kus světa. Já jsem „propouštěl“ svoje děti tak, aby mohly – samy za sebe – naplnit svoje vlastní životní příběhy.
Oba dva jsme vypadali spokojeně, a tak jsem dlouhou dobu měl pocit, že si ten společný čas prostě jen tak užijeme. S přibývajícím večerem jsme si však povídali o hlubších a hlubších tématech.
Naše vlastní dogmata
Vše začalo, když Petr popisoval svoje dlouhodobé vyčerpání a tak nějak ztrátu smyslu toho všeho, co celé ty roky dělal. Hovořil o neustálém vnitřním tlaku, který ho žene vpřed, i když již vlastně neví kam a proč. To bylo téma pro mne! Ihned jsem oživl! Hospodské řeči o politice mne nikdy nebavily, ale rejpat se ve svém nitru, panečku, to je něco úplně jiného!
„Petře, přemýšlel jsi někdy o svém super egu?“ zeptal jsem se přímo na podstatu věcí, o kterých jsme hovořili. A protože na mne Petr upřel svůj nechápavý pohled, pokračoval jsem v objasňování toho, co by to super ego vlastně mohlo být. „Víš, to je takový mentor, kterého si nosíš v hlavě a který ti nastavuje normy tvého chování. Jsou to tvoje vlastní dogmata typu: všechno musíš udělat na 100%; tvůj život má smysl, jen tehdy když tě druzí potřebují; vždycky musíš vyhrát; jsi O. K., když ovládáš druhé lidi; anebo naopak se do ničeho necpi, protože jim nemáš co nabídnout. Těch dogmat si v sobě nosíme celou řadu a ovlivňují naše skutky.“
„Ale to je přece normální, že chci svoji práci dělat co nejlépe“, reagoval na mne dost ostře Petr. „Neumím si představit, že bych na své obchodní jednání šel s tím, že budu neúspěšný, anebo to všechno pokazím. To bych byl asi sám proti sobě a zemřel bych hlady!“
„Problémem není až tak ta myšlenka sama a je v pořádku, že chceš svoji práci dělat pořádně,“ pokusil jsem se Petrovi vše vyjasnit. „Problémem je, že na tom stavíš svoji identitu a utváříš si obraz o sobě. Poznáš to velmi snadno. Co by se stalo, kdybys byl nějakou dobu neúspěšný. Pokud prožíváš zklamání, ale neztrácíš vnitřní pokoj, je to v pořádku. Ale pokud si začneš v hlavě přehrávat neodbytné myšlenky typu, že nestojíš za nic, prožíváš napětí a chaos ze sebe samého, strachy, že tě vyhodí z práce, a tak podobně, potom jsi porušil pravidlo svého super ega. Je přece normální, že se něco nepodaří, a i kdyby se dlouho nedařilo, pořád jsi člověkem, který má hodnotu sám o sobě. Jsi na prvním místě člověk a ne plnič úkolů nebo představ. A přiznejme si, že máloco nám v životě prospívá k našemu vnitřnímu růstu tak hodně jako neúspěch a bolest.“
„O. K., takže tím, že jsem dobrý obchodník a živím se velmi slušně, jsem vlastně špatný člověk,“ řekl docela dotčeně Petr. „A nemám šanci to napravit ani tím, že občas podpořím nějakou charitu. Já ti povím, Rosťo, ty jsi tedy kámoš. Já ti tady otevírám své srdce a ty na mně nenecháš ani nit suchou.“
Objevit a přijmout svoje já je jeden z nejdůležitějších úkolů
„Hele, Petře, znáš mne mnoho let a dobře víš, že udělám všechno, co je v mých možnostech a silách, abych ti pomohl,“ navázal jsem na Petrovu stížnost. „Když jsem se sám u sebe začal věnovat svému super egu, egu i svému já, tak mne to také pořádně sebralo. Do té doby jsem si myslel, jaký jsem dobrý manžel a táta a křesťan, a kdo ví, co ještě…, a houby s octem. Musel jsem si přiznat věci, které bych nejraději nevěděl a neviděl. Ale tím, že se snažím být sám k sobě pravdivý, se mi postupně otevírá prostor vnitřní svobody, kterou ti budu těžko popisovat. Postupně přestáváš řešit nesmysly, které se ti honí v hlavě a vyvolávají neustálé vnitřní tlaky, a prostě s vděčností – a někdy s úžasem – žiješ.“
„Takže to mám super ego, ego a ještě možná někde zcela na okraji je moje já? To se mi to opravdu nesnažíš zjednodušit,“ popsal Petr celou osnovu našich společných úvah a nevypadal při tom nijak nadšeně.
„No, popsal jsi to přesně,“ přitakal jsem. „Ale je to téma tak na diplomovou práci“ – a této představě jsme se společně zasmáli.
„Vidím, že lidé kolem tebe, Rosťo, to nemají zrovna jednoduché,“ pokračoval Petr „a tak když už jsme do tohoto tématu zabředli, potřebuji od tebe slyšet, že nejsem špatnost sama a že moje ego nebo já, nebo jak si to nazveš, má v sobě i něco dobrého.“
„Naopak! Tvoje dobré stránky naprosto převládají, tím jsem si jistý“ snažil jsem se naše povídání uvést na správnou cestu a pokračoval jsem: „Objevit a přijmout svoje já, sebe samého, je jeden z nejdůležitějších úkolů. Vždyť druhé dokážeš mít rád jenom tolik, nakolik dokážeš mít rád sám sebe. Ale mít rád sám sebe, k tomu potřebuješ velkou míru pravdivosti a pokory. Je to docela mazec přestat milovat svůj obraz a začít milovat sám sebe! A občas se hodí i dobrý kámoš,“ snažil jsem se celé téma poněkud odlehčit a přejít z role mravokárce do role kamaráda, ve které se cítím o mnoho lépe.
„Ego i moje já používá stejné mechanizmy, jenom s rozdílnými výsledky,“ pokračoval jsem. „Těmi mechanizmy jsou porovnávání, hodnocení, prožívání, rozlišování, pamatování, atp., přičemž důležité jsou výsledky. Moje já je využívá k tomu, abych porozuměl, kdo jsem, co mi prospívá a pomáhá, co mi škodí, rozlišuje fakta od reakce a představ, využívá zkušenost, přijímá bolest, žije přítomnost, spravedlnost a pokoj. Zatímco ego tytéž mechanizmy využívá k pocitu nadřazenosti, moci, žije v rolích, potřebuje mít vše ve svých rukách, odmítá bolest a nerozlišuje fakta od svých obrazů, na které potom reaguje a velmi obtížně domnělé křivdy opouští.“
„No, to bych řekl, že ze svého života znám obojí,“ shrnul to stručně Petr a dodal. „Bylo to tak spoustu let a asi to tak bude i nadále. Ta tvoje vnitřní svoboda zní hezky, ale já znám sám sebe a jsem zvyklý žít tak, jak žiji. Koneckonců, jsem úspěšný obchodník, a proč bych tedy měl něco ve svém životě měnit? Pravdu mám svoji a pokora se mi v mé profesi nevyplácí.“
„Podívej se, Petře, já si cením toho, že jsi ochotný mi věnovat svůj čas, a nemám sebemenší potřebu tě někam tlačit. A současně jsem tvůj kámoš a snažím se ti něco nabídnout, ale rozhodnutí je vždycky jen na tobě. Je to tvůj život a tvůj příběh a je jen na tobě, co za sebou uvidíš, až se „na stará kolena“ otočíš a budeš svůj život rekapitulovat. To že jsi úspěšný obchodník, může mít kořeny ve tvém dětství. Toužil jsi po lásce a přijetí a to nepřicházelo. Naučil ses druhé lidi využívat, abys získal alespoň něco. Platíš za svůj úspěch hodně vysokou cenu. Jsi sám,“ skoro neslyšně jsem Petrovi řekl něco, co asi opravdu nechtěl nikdy od nikoho slyšet.
Můžeš se naučit:
- Přemýšlej nad tím, jaké myšlenky řídí tvůj život. Nejlépe je poznáš tehdy, když se přistihneš, že děláš něco, co tě vyčerpává a svazuje a tak nějak vnitřně cítíš, že jsi to úplně dělat nechtěl/a. Nauč se rozlišovat mezi vnějšími povinnostmi a „vnitřním hlasem“, který ti říká, že něco musíš, nebo naopak nesmíš dělat.
- Pokud to tak vnitřně cítíš, změň svůj život. Běž třeba na rok dělat osobního asistenta u člověka se zdravotním postižením. Pomůže ti to objevit sebe sama, rozlišovat mezi podstatným a nedůležitým, změní to tvé hodnoty a možná si začneš víc vážit toho, co máš a co považuješ za samozřejmé.
Rostislav Macošek, vedoucí střediska Výzva. Centrum pro rodinu a sociální péči Ostrava, 2019. Nauč se milovat sebe samého – celá brožura ke stažení.
Autor: Macošek, Rostislav | Štítky: identita, přijetí, růst, vztahy
Sekce: Příprava na manželství | Krize v manželství
| Tisk
| Poslat článek známému
