S láskou si nelze zahrávat, v sázce je celý život
13.4.2023
Papež František se ve svém cyklu katechezí o Desateru věnuje šestému přikázání – které se týká citové a pohlavní sféry a zní: „Nezcizoložíš“. Bezprostředně odkazuje k věrnosti. Láska chce být definitivní. Nelze milovat, pouze dokud to „konvenuje". Láska se vyjevuje teprve za hranicí vlastního prospěchu.
Věrnost je vlastností svobodného, zralého a zodpovědného lidského vztahu. Také přítel prokazuje autenticitu tím, že zůstává přítelem za jakýchkoli okolností, jinak jím není. Kristus zjevuje autentickou lásku, žije z bezmezné Otcovy lásky, na jejímž základě je věrným přítelem, který nás přijímá, i když chybujeme, a vždycky chce naše dobro, i když si ho nezasluhujeme.
Nazývat „láskou“ nezralé vztahy je nebezpečné
Lidská bytost potřebuje být milována bezpodmínečně, a komu se nedostane takovéhoto přijetí, nosí v sobě jakousi neúplnost, často nevědomky. Lidské srdce se snaží zaplnit toto prázdno náhražkami, přijímá kompromisy a průměrnost, které mají pouze matnou příchuť lásky. Nebezpečím je nazývat „láskou“ nezralé a nedospělé vztahy v iluzi, že se světlo života nachází v něčem, co je v nejlepším případě pouze jeho odleskem.
Tak dochází k přecenění fyzické přitažlivosti, jež je sama o sobě Božím darem, ale jejímž účelem je připravit cestu autentickému, věrnému a osobnímu vztahu. Jak říkal svatý Jan Pavel II., člověk „je ve vztazích povolán k plné a zralé spontánnosti, která je postupným plodem rozlišování impulzů vlastního srdce“. Je něčím, čeho se dosahuje, protože každý člověk „se musí vytrvale a důsledně učit, co vlastně znamená tělo“ (viz Katecheze z 12. listopadu, Teologie těla, Paulínky, 4. vydání, Praha 2012, str. 227).
Dobrá vůle a tři přednášky nestačí
Povolání k manželskému životu proto vyžaduje přesné rozpoznání kvality vztahu i období zasnoubení, aby mohlo být ověřeno. Pro udělení svátosti manželství musí ve snoubencích uzrát jistota, že v jejich vztahu je Boží ruka, která je předchází, doprovází a umožňuje jim říci: „S Kristovou milostí slibuji, že ti budu vždycky věrný“. Nemohou slíbit, že si budou věrní v „radosti i bolesti, zdraví i nemoci“ a mít se rádi a ctít se po celý život pouze na základě dobré vůle či naděje, že „to bude fungovat“. Potřebují stanout na pevné půdě věrné Boží Lásky.
K tomu je zapotřebí důkladné přípravy před přijetím svátosti manželství a řekl bych jakýsi katechumenát, protože ve hře je celý život. A s láskou si nelze zahrávat, tři či čtyři přednášky ve farnosti nestačí. Odpovědnost za tuto předstíranou přípravu padá na faráře či biskupa, který to dovolí. Manželství je svátost, na kterou je nutné se připravit opravdovým katechumenátem.
Věrnost je styl života
Věrnost je totiž způsob bytí, styl života. Oddanost v jednání, upřímnost v mluvení a věrnost pravdě ve vlastním smýšlení, vlastních skutcích. Život prostoupený věrností se vyjadřuje ve všech dimenzích a vytváří muže a ženy, kteří jsou za každých okolností věrní a důvěryhodní.
K dosažení tak krásného života však naše lidská přirozenost nestačí, je zapotřebí, aby do našich životů vstoupila Boží věrnost, nakazila nás. Šesté přikázání nás volá, abychom pohlédli ke Kristu, který nám svojí věrností může odejmout cizoložné srdce a darovat nám srdce věrné. V něm a pouze v něm existuje bezvýhradná a neodvolatelná láska, naprosté a neustávající darování a houževnaté přijetí až do dna. Z jeho smrti a zmrtvýchvstání plyne naše věrnost, z jeho nepodmíněné lásky plyne stálost vztahů. Ze společenství s Kristem, s Otcem a s Duchem svatým plyne společenství mezi námi a umění žít naše vztahy ve věrnosti.
Papež František, Katecheze o Desateru 24. října 2018, nám. sv. Petra, zdroj www.radiovaticana.cz
Autor: František - papež | Štítky: katecheze, manželství - příprava, věrnost, zásnuby, zdrženlivost
Sekce: Příprava na manželství | Texty papeže Františka
| Tisk
| Poslat článek známému
