Proměna lásky
14.9.2023
Prodlužováním života dochází k něčemu, co v minulých dobách nebylo běžné: důvěrný a vzájemný vztah se musí uchovat čtyřicet, padesát nebo šedesát let, a to s sebou nese nutnost volit si jeden druhého znovu a znovu.
Jeden z manželů třeba už není tak intenzivně přitahován k druhému sexuální touhou, ale pociťuje uspokojení, že on patří své manželce a ona patří jemu, těší ho vědomí, že není sám, že má „partnerku“, která ví o všem v jeho životě a v jeho dějinách a která s ním všechno sdílí. Je mu na životní cestě společnicí, se kterou se může postavit nesnázím a těšit se z krásných věcí. Také to plodí uspokojení, které provází vlastní náklonnost manželské lásky.
Hlubší vůle k dobru
Nemůžeme si slíbit, že budeme mít po celý život stejné city. Ale určitě můžeme mít společný trvalý záměr, že se budeme snažit milovat se a žít společně, dokud nás nerozdělí smrt, a žít stále v bohatém důvěrném vztahu. Láska, kterou si slibujeme, převyšuje každou emoci, pocit nebo duševní stav, i když je zahrnuje. Láska je hlubší vůle k dobru s rozhodnutím srdce, které zahrnuje celou existenci. Tak manželé uprostřed nevyřešeného konfliktu, navzdory tomu, že jim v srdci víří zmatené pocity, uchovávají každý den živé rozhodnutí milovat, navzájem si patřit, sdílet celý život a nadále se milovat a odpouštět si. Každý z nich kráčí cestou růstu a osobní proměny. Na této cestě se láska raduje v každém kroku a v každé nové etapě.
Věrná blízkost
Během manželství dochází k proměně fyzického vzhledu, ale to není důvod k tomu, aby se umenšovala přitažlivá síla lásky. Člověk se zamiluje do celé osoby s její identitou, a ne jen do jejího těla, i když toto tělo – nezávisle na opotřebování časem – nikdy nepřestává jistým způsobem vyjadřovat osobní identitu, která si jednou získala srdce. Když ostatní lidé už nedokážou poznat krásu této osobnosti, milující manželský partner je dál schopen ji vnímat instinktem lásky, a tudíž jeho náklonnost nezmizí. Potvrzuje svoje rozhodnutí patřit jí, znovu si ji volí a tuto volbu vyjadřuje věrnou blízkostí, naplněnou něhou. Vznešenost tohoto rozhodnutí probouzí díky intenzitě a hloubce volby novou formu citového nadšení v naplňování tohoto manželského poslání. Neboť „emoce vyvolaná druhou lidskou bytostí jako osobou nesměřuje sama od sebe k manželskému styku.“ Nabývá jiných smyslových projevů. Vždyť láska „je v zásadě jediná skutečnost, i když má různé rozměry, přičemž střídavě jeden nebo druhý rozměr může vystupovat více do popředí.“
Aby láska rostla
Manželský svazek nachází nové podoby a vyžaduje rozhodnutí stále ho obnovovat. A to nejen proto, aby se zachoval, ale aby mohl růst. Je to cesta, na níž se svazek buduje den za dnem. Nic z toho není ale možné, jestliže manželé nevzývají Ducha Svatého, nevolají denně v prosbě o jeho milost, nehledají jeho nadpřirozenou sílu, neprosí toužebně o to, aby vyléval svůj oheň na jejich lásku, a tak ji v každé nové situaci posiloval, řídil a proměňoval.
Papež František: Amoris laetitia (Radost z lásky. Posynodální apoštolská exhortace o lásce v rodině.) čl. 163, 164. Vydalo nakladatelství Paulínky, celý text zdarma ke stažení viz www.paulinky.cz.
Autor: František - papež | Štítky: láska v manželství, růst
Sekce: Povzbuzení | Texty papeže Františka
| Tisk
| Poslat článek známému
