Zvláštní okolnosti (FC 77)

20.6.2008

Podle příkladu Krista, dobrého Pastýře, je třeba vynaložit ještě více velkodušnosti, pochopení a moudrosti při pastoraci rodin, které se často nezávisle na vlastní vůli nebo pod tlakem různých okolností potýkají s objektivně svízelným postavením.

V této souvislosti musíme poukázat především na některé zvláštní obtíže, při kterých není zapotřebí jen bezprostřední pomoci, ale hlavně cílevědomé veřejné akce se zřetelem na kulturní, hospodářské a právní struktury, aby se, pokud možná, odstranily hlubší příčiny těchto nesnází.

Sem patří například rodiny těch, kdo se kvůli práci vystěhovali z domova, potom rodiny těch, kdo musí být dlouho nepřítomni, jako jsou vojáci, námořníci a cestující všeho druhu; dále rodiny vězňů, uprchlíků nebo exulantů; rodiny živořící na periferiích velkoměst; rodiny bez přístřeší, bez přátel, rodiny neúplné, kde chybí jeden z rodičů; rodiny s dětmi tělesně či duševně postiženými nebo propadlými drogám; rodiny alkoholiků; rodiny, které byly vykořeněny ze svého kulturního a společenského prostředí nebo jsou v nebezpečí, že je ztratí; rodiny, diskriminované z politických nebo jiných důvodů; ideologicky rozdělené; rodiny, které mají jen těžko styk s farností; které jsou pro svou víru vystaveny pronásledování nebo příkoří; rodiny s nezletilými manželi; staří lidé, kteří jsou nezřídka nuceni žít osaměle nebo bez přiměřených existenčních prostředků.

Je třeba, aby rodiny vystěhovalců, přičemž jde zejména o průmyslové a zemědělské dělníky, všude našly v církvi svou vlast. V tom záleží jeden z podstatných úkolů církve, protože církev je znamením jednoty v rozmanitosti. Pokud možno mají o vystěhovalce pečovat duchovní jejich obřadu, jejich kultury a jazyka. Dále je na církvi, aby apelovala na veřejné uvědomění a na odpovědné činitele ve společenském, hospodářském a politickém životě, aby dělníci nalézali práci na svém vlastním území a ve své vlasti a dostávali spravedlivou mzdu, aby se mohly rodiny co nejrychleji zase spojit, aby se bral zřetel na jejich kulturní totožnost, aby se s nimi zacházelo stejně jako s ostatními, aby jejich děti měly možnost v nějakém oboru se vyučit a profesionálně uplatnit nebo aby obdrželi potřebný kus půdy k práci a k obživě.

Obtížný problém tvoří rodiny, které jsou ideologicky rozdělené. Zde je nutná zvláštní pastorační péče. Především se musí udržovat s takovými rodinami diskrétní osobní kontakt. Věřící musí být posilováni ve víře a podpíráni v křesťanském životě. I když katolická strana nemůže ve víře povolit, přece se má udržovat s druhou stranou dialog. Je třeba stále nových projevů lásky a pozornosti, s pevnou nadějí, že se udrží nenarušená jednota. Velkou důležitost tady mají vztahy mezi rodiči a dětmi. Světové názory, které jsou cizí víře, mohou ostatně podněcovat věřící členy rodiny, aby rostli ve víře a ve svědectví lásky.

Jiný druh těžkostí, při kterých potřebuje rodina pomoc církevního společenství a jeho pastýřů, mohou vyvolat: neklidná a leckdy bouřemi vyplněná puberta dětí s jejich duchem odporu; sňatek dětí, který je odvedl z rodiny, v níž vyrůstaly; nepochopení nebo nedostatek lásky ze strany nejbližších; opuštění jednoho manžela druhým manželem; smrt partnera s bolestnou zkušeností vdovství nebo smrt jiného rodinného příslušníka, která zraní nebo od základu změní strukturu rodiny.

Církev si musí také všímat situace lidí starého věku se všemi kladnými i zápornými průvodními zjevy, jako je další prohloubení manželské lásky, která může být při dlouhé a nepřetržité věrnosti stále čistší a ušlechtilejší; ochota sloužit se zbytkem sil novým způsobem druhým s dobrotou a životní moudrostí stáří; tíživá osamělost, která je častěji duševní a citová než vnější, když se děti a příbuzní odtahují nebo věnují příliš málo zájmu; utrpení v důsledku nemoci, postupujícího ubývání sil, pokořující závislosti na druhých; trpké myšlenky, že snad jsou příslušníkům rodiny na obtíž, přibližování poslední chvíle života. Jak naznačili synodální otcové, toto jsou příležitosti, kdy se snáze mohou pochopit a v životě uplatňovat vznešené vlastnosti manželské a rodinné spirituality, spojené s tajemstvím Kristova kříže a zmrtvýchvstání, zdroje posvěcení každodenního života a hluboké radosti s vyhlídkou na věčný život.

Ve všech těchto rozličných situacích se nesmí nikdy zanedbávat modlitba, pramen útěchy a síly, míza křesťanské naděje.

JAN PAVEL II. Familiaris consortio (FC): Apoštolská adhortace o úkolech křesťanské rodiny v současném světě z 22. listopadu 1981. Praha: Zvon, 1992, odst. 77. ISBN 80-7113-067-2. Plný text dokumentu.

Zvíraznění v textu Manzelstvi.cz.

Autor: Jan Pavel II.  |  Štítky: Familiaris consortio, obtíže v manželství, pastorace, rodina  
Sekce: Familiaris consortio   |   Tisk   |   Poslat článek známému