Aby štěstí zůstalo...
9.11.2023
P. Jakub Berka začíná svoji reflexi o svátosti manželství: "Nedávno jsem se díval do záznamů, koho jsem kdy oddal. Nedělám si statistiku, jenom si poznamenávám jména, abych na ně nezapomněl. Za každým jménem vidím životní příběh. Tu a tam na ně vzpomenu."
Jsem častým svědkem udělování svátosti manželství. Každým novým párem sílí ve mně přesvědčení, že manželství je skutečnost velkolepá a je tak krásná jako celé Boží stvoření, ale zároveň těžká jako život sám. Uvědomil jsem si, jak velkou hodnotu má. Vzešlo z Boží ruky a z Božího záměru a má před sebou budoucnost, protože se dovršuje na věčnosti. To, že nám lidem manželství někdy zevšední, je projev naší malosti, ve které nám zevšední i to nejsvětější.
Darem sobě navzájem
Plně si uvědomuji, že muž a žena stojí před Bohem v naprosto rovnoprávném vztahu. O nějaké emancipaci není ani řeči. Muž je darem pro ženu, žena je zase darem pro muže, a jejich vzájemný vztah je darem Božím. Jestliže je to dar, nemůžu k němu přistupovat jako kritik, jako ten, který si vybírá a kupuje. Žena, muž ani láska se nekupují, ani věrnost se neprodává. To vše je totiž velká milost.
Když o tom hovořím s krásnými mladými zamilovanými lidmi, říkávám: „Vy jste se nenašli, vy jste se od Boha dostali.“ Při těch slovech jim mnohdy zajiskří oči. Tam, kde Pán Ježíš svojí láskou vstoupil, kde položil svoji dlaň, tam všechno překonalo očekávání člověka. Vznikla svátost. To je vztah Boha k nám a nás k Bohu.
Když přijímám, tak nesoudím
Odevzdávám se Bohu a Bůh se odevzdává mně. Přijímám Boha v podobě konkrétního člověka. A když někoho přijímám, tak ho nesoudím, ale přijímám ho takového, jaký je, i v té možnosti, do jaké doroste. Slib je dovršením tohoto odevzdání.
Vím, že člověk svátost manželství není schopen ve své síle žít. Pochopte, jak můžete slíbit věrnost člověku slabému, stárnoucímu, který se snadno octne „na hromadě“, jehož krása mizí jako sníh? Jak to můžu slíbit? To můžu slíbit jen ve víře a v důvěře v Boží pomoc. Musím jít s prosbou, abych nikdy nepřehlédl, že se v mém blízkém skrývá Bůh. Chci žít pro Boha skrze Tebe a pro Tebe.
Nedá se žít jen ze síly manželství. Manželé bytostně potřebují Boží milost, a kdo se denně nedovolává Boží pomoci, škrtne jednoho člena manželství ze hry.
Jedině odpuštění, pomáhá
Manželství je také kříž. Kříž znamená lásku. Je smířením mezi nebem a zemí. Manželé vztyčují každý den kříž nad svým manželstvím. – „Jsi mi tak vzácná, že jsem ochoten pro Tebe obětovat všechno!“ Tak by to mělo být a pak je to kříž. A myslím na to chmurné a těžké, když si lezete na nervy. I to patří k lidskému údělu.
Manželství je růst v trpělivosti. Je to každodenní očišťování. „Snášejte se navzájem a odpouštějte si,“ říká sv. Pavel a dodává „slunce ať nezapadá nad vaším hněvem.“ Kolikrát ten druhý nemá v povaze přijít. „Šel jsem včera, šel jsem předevčírem, dneska musí přijít ona…“ Z hlediska spravedlnosti samozřejmě, ale nastolím-li tuto praktiku, ničím svoje manželství.
Nesmím být sobec. Sebeláska rozbíjí manželství. Jeden druhého začne obviňovat z nedostatku lásky. To, co je mělo spojovat, je začne rozdělovat. Jedině odpuštění, pomáhá.
Kdybychom věděli, jaká obrovská energie se uvolňuje každým odpuštěním! Zvíře neodpustí, jen člověk, má-li v sobě Boha, odpouští. Odpuštění je rozhodnutí denně umírat v sobě. Nebudu obviňovat druhého, každý má svoje chyby. Ne, že ty chyby budu vyčítat, že budu zuřit, že se budu dovolávat spravedlnosti…
Někdy jsme z těch těžkých vzájemných vztahů unaveni, máme pocit, že to musíme říct, a pak, když to řekneme, zjistíme, že to stejně nepomohlo. Odpuštění! To je božský způsob jednání.
Pán Ježíš jednou řekl, že kde jsou dva v jeho jménu, tam je uprostřed nich. To setkání s ním můžeme prožít v modlitbě, ve ztišení.
Žít lásku
Musíme prosit o jeho Ducha, abychom žili jeho způsobem, pro druhé. Žili lásku. Tam, kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh a člověk se stává chrámem. Stane-li se, že něco ten ideál lásky zakryje, nic není ztraceno. Všechno se dá oživit, všechno se dá obnovit, všechno se zachrání, pokud člověk věří…
Tak vidíte, co všechno vznikne přemítáním nad seznamem těch, kterým jsem jako kněz vstoupil do života. Často na ty mnohé manžele myslím, v duchu stojím u prahu jejich duše, modlím se za ně a přeji jim, aby jim to krásné štěstí, které není rodu lidského, zůstalo.
P. Jakub Berka, OPraem., napsáno pro časopis Rodinný život 2004/5.
Štítky: láska v manželství, přijetí, růst, svátost manželství
Sekce: Manželská spiritualita | Láska | Povzbuzení | Svatba
| Tisk
| Poslat článek známému
