Manželství seniorů
8.7.2019
Ukončení pracovní kariéry může vést ke krizi v manželství. Častěji jsou to muži, kdo se obtížněji vyrovnává se ztrátou společenské prestiže. Dokladem je příběh manželů Evy a Karla (jména a osobní údaje byly změněny).
Na poradnu se obrátila 39-letá žena, kterou trápilo, že vidí svoje rodiče, kteří ještě nedávno žili v harmonii, nespokojené. Byla svědkem několika konfliktů. Doporučila jsem jí, aby se pokusila s rodiči promluvit o možnosti navštívit naši poradnu.
Problémy nastaly po odchodu manžela do důchodu
Asi po čtrnácti dnech se do poradny objednala její matka – dobře vypadající aktivní šedesátnice, původním povoláním zdravotní sestra. Zdůrazňovala, že se díky své profesi vždy starala o druhé a že je pro ni nezvyklé sama žádat o pomoc. Její manželství trvá 40 let. Problémy nastaly před několika měsíci po odchodu manžela do důchodu. Ona sama je v důchodu již dva roky a volný čas, který se jí tak přirozeně nabídl, přivítala. Vnoučata, již školou povinná, mnoho péče nepotřebovala, paní Eva je občas doprovodila na zájmový kroužek. Začala se věnovat zájmům, na které dříve nezbýval čas. Jednou měsíčně se scházela s přítelkyněmi, navštěvovala kurs tréninku paměti, kurs malování pro důchodce a chystala se do kursu angličtiny.
Vše se pro ni změnilo, když její manžel, do té doby vrcholový manažer, byl „tak trochu odejit“ do důchodu a s novou situací se obtížně smiřuje. Je nedůtklivý, vyvolává hádky kvůli malichernostem, uzavírá se doma a vyžaduje, aby s ním trávila doma více času a poskytovala mu denní servis. Začal si také stěžovat na různé zdravotní obtíže, což ji přinutilo přeorganizovat svůj volný čas – a nespokojená začala být ona. Od poradny očekávala radu, jak s manželem mluvit a jak nalézt ve vztahu dřívější rovnováhu. Nebyla si jistá, zda manžela přiměje k návštěvě poradny. Probraly jsme spolu možnosti, jak manžela k návštěvě poradny získat.
Žena tráví hodně času mimo domov a manžel je sám
Po čtrnácti dnech se pan Karel, dobře vypadající muž, štíhlé sportovní postavy, do poradny objednal. Při prvním sezení byl zpočátku ve svém projevu velmi sporý, zdůrazňoval, že přišel jen na přání manželky a nemá ve zvyku se někomu svěřovat, že nemá také žádné zvláštní očekávání. Ocenila jsem, že na přání manželky přišel. Na dotaz, jak porozuměl jejímu přání navštívit poradnu, mluvil o tom, že manželka je v posledních měsících pořád s něčím nespokojená, hádají se. Nelíbí se mu, že žena tráví hodně času mimo domov a on je doma sám. Dříve, když ještě byl zaměstnaný, mu její aktivity ve volném čase nevadily, ale teď je to jiné. Zajímám se o jeho profesionální kariéru (dotazem ožije). Když se pak změnily poměry ve firmě a přišli „mladí“ – prý flexibilní, tak se s ním rozloučili. Připadá si, že patří „do starého železa“ a štve ho to. Dříve neměl čas na své zájmy, teď má času nadbytek. Ráno se mu nechce vstávat, nic ho nebaví. Odpoledne se jde natáhnout, jednou za 14 dnů v neděli přijde dcera s dětmi a manželem na oběd. Jinak se mu do žádných kontaktů nechce, stejně měl převážně ty pracovní, na kamarády neměl nikdy čas. Ptám se, co by jeho pocit nespokojenosti mohlo alespoň trochu zmírnit, a doporučuji mu, aby v průběhu dne zkoumal, co mu dělá dobře. Požádala jsem ho, aby na příští konzultaci přinesl „časový snímek“ svého dne.
Domácí úkol
Po čtrnácti dnech byl pan Karel sdílnější. Vyprávěl, že se sešel s kamarádem, kterého delší dobu neviděl. Kamarád na tom prý byl po odchodu do důchodu podobně, ale dostal se „z toho“. Dohodli se, že by schůzku mohli zopakovat, a kamarád navrhl, že by si občas mohli jít zasportovat – jemu to prý pomáhalo.
„Domácí úkol“ – napsat snímek dne – přiměl pana Karla k aktivitě. Nejdřív nevěděl, co psát, a tak musel něco začít dělat, aby mohl úkol splnit. Začal pořádat fotografie z dovolených, což dosud odkládal na „někdy – až bud mít čas“. Díky tomu si jeden večer s manželkou zavzpomínali. Byl to hezký večer, po delší době se spolu zasmáli. Zatoužil, aby se taková situace opakovala. Zajímám se, co dříve spolu rádi dělali, co je společně těšilo a jak by se k tomu mohli vrátit. Mluví o tom, že když byli mladí, rádi chodili tančit. Manželka už před časem navrhovala taneční pro dospělé, ale jemu se nechtělo.
Ochota udělat změnu
Příští sezení jsem navrhla společné pro oba. Vypadali spokojeně – „oživle“. Paní Eva s povděkem kvitovala změnu v chování manžela. Domluvili si nová pravidla organizace dne tak, aby to vyhovovalo oběma. Pan Karel se rozhodl, že nebude Evu omezovat v jejích aktivitách, ale budou hledat také aktivity společné. Oba mají rádi procházky v přírodě, vážnou hudbu, možná by mohli začít chodit tancovat. Pan Karel začal chodit s kamarádem jednou v týdnu hrát volejbal a také se rozhodl, že vyslyší přání vnuka naučit ho hrát šachy.
Manželům se podařilo odvrátit přechod akutní krize do chronického stavu díky schopnosti sebereflexe a ochotě udělat změnu, která vedla k obnovení rovnováhy ve vztahu.
PhDr. Miluše Konečná, článek Manželství seniorů najdete v nezkrácené verzi v publikaci 50 let manželského a rodinného poradenství v Praze 1967–2017, kterou vydalo Centrum sociálních služeb Praha. Celá publikace je k dispozici ke stažení ZDE.
Autor: Konečná, Miluše | Štítky: konflikt, krize v manželství, manželství – etapy
Sekce: Povzbuzení | Láska | Krize v manželství
| Tisk
| Poslat článek známému
