Smíšená manželství (FC 78)
20.6.2008
Rostoucí počet manželství mezi katolíky a jinými křesťany, jakož i mezi katolíky a nepokřtěnými, vyžaduje rovněž zvláštní pastorační péči podle předepsaných směrnic a návodů, které jsou obsaženy v posledních dokumentech Svatého stolce a biskupských konferencí, aby mohly být konkrétně uplatňovány v různých místních podmínkách.
Pastorace ve smíšených manželstvích má zvláštní požadavky, které se dají shrnout do tří bodů:
Především si musíme být vědomi povinností, jaké vyplývají pro katolickou stranu z její víry. Má ji totiž svobodně praktikovat a v souladu s tím se podle vlastních sil postarat, aby děti byly pokřtěny a vychovány v katolické víře.
Ve vztazích mezi mužem a ženou mohou nastat také zvláštní potíže s respektováním náboženské svobody. Tato může být oboustranně porušována nepatřičným nátlakem na změnu náboženského přesvědčení partnera nebo překážkami, které se staví do cesty jejímu svobodnému praktikování.
Pokud jde o liturgickou a kanonickou formu uzavření sňatku, mohou místní biskupové velkoryse využívat fakult, které jim byly dány pro různé potřeby.
Při těchto zvláštních okolnostech je třeba dbát následujícího:
- při přípravě partnerů různého vyznání na manželství se musí vyvinout veškeré rozumné úsilí, aby katolické učení o zvláštních vlastnostech a požadavcích manželství bylo dobře srozumitelné a aby se zajistilo, že nedojde později k zmíněnému nátlaku a překážkám;
- je nanejvýš důležité, aby katolická strana byla za spolupráce celé obce posilována ve víře a dostalo se jí pozitivní pomoci, aby vyzrávala v chápání a praktikování víry tak, aby mohla být v rodině věrohodným svědkem víry celým svým způsobem života a hloubkou lásky k partnerovi i dětem.
Manželství mezi katolíky a jinými pokřtěnými, i když mají své zvláštní problémy, vykazují přece četné prvky, kterých je třeba si vážit a které mají být podporovány ať pro svou vnitřní hodnotu nebo pro svůj značný přínos k ekumenickému hnutí. Obzvláště se to projevuje tam, kde oba partneři dbají svých náboženských povinností. Společný křest a dynamická síla milosti jsou v těchto manželstvích pro manžele základem a stálou pobídkou pro uskutečňování manželského spojení také v oblasti mravních a duchovních hodnot.
Proto a také, aby byl zřetelně patrný ekumenický význam takového smíšeného manželství, které je prožíváno oběma křesťanskými manžely s plnou vírou, je třeba se snažit, i když to není vždy jednoduché, o ochotnou spolupráci mezi katolickým a nekatolickým duchovním, a to už při přípravě na manželství a na sňatek.
Co se týká účasti nekatolického manžela na eucharistické hostině, je třeba řídit se pokyny sekretariátu pro jednotu křesťanů.
V různých částech světa se dnes zaznamenává rostoucí počet manželství mezi katolíky a nepokřtěnými. Přitom v mnoha případech se nepokřtěný partner hlásí k jinému náboženství. Jeho přesvědčení má být respektováno, podle zásad prohlášení 2. vatikánského sněmu Nostra aetate, o vztazích k nekřesťanským náboženstvím.
Ale v nemálo jiných případech, především v sekularizované společnosti, nevyznává nepokřtěný partner vůbec žádné náboženství. Pro tato manželství mají zajistit biskupské konference a jednotliví biskupové přiměřená pastorační opatření, zaměřená k tomu, aby si katolická strana svou víru uhájila a aby byla chráněna v jejím svobodném praktikování. To se vztahuje především na její povinnost udělat všechno, co je v její moci, aby byly děti katolicky pokřtěny a vychovány. Katolická strana musí být rovněž podporována v tom, aby vydávala ve své rodině opravdové svědectví katolické víry a způsobu života.
JAN PAVEL II. Familiaris consortio (FC): Apoštolská adhortace o úkolech křesťanské rodiny v současném světě z 22. listopadu 1981. Praha: Zvon, 1992, odst. 78. ISBN 80-7113-067-2. Plný text dokumentu.
Autor: Jan Pavel II. | Štítky: děti, dokumenty - církevní, Familiaris consortio, křest, manželství - smíšené, pastorace, víra
Sekce: Familiaris consortio | Manželská spiritualita
| Tisk
| Poslat článek známému
