Vítejte na stránkách Manzelstvi.cz

Malé příběhy známého italského salesiána Bruna Ferrera zahřívají srdce, dávají radu, posilují dobré rozhodnutí, vyvolávají úsměv nebo podněcují k zamyšlení.

V kurzech pro snoubence a novomanžele se mužům doporučuje říkat ženě nejméně třicetkrát za den třiceti různými způsoby „mám tě rád“. V době snoubenecké a na počátku manželství to obvykle mužům potíže nedělá. Jejich vynalézavost je mimořádná. Co však po dvaceti či třiceti letech manželství?

V mnoha manželstvích se zdá, že jeden z manželů je výrazněji sobecký, nezodpovědný, uzavřený do sebe nebo panovačný. Ten druhý je vnímán jako mučedník a lidé si říkají, jak jen dokáže snášet život s tak problémovým člověkem. Díky tomu je pro „hodného“ partnera často těžké stanovit si přiměřené hranice.

Dobré vztahy v rodině se nerodí automaticky. Všechno pěkné se musí pěstovat, jinak by to mohlo zplanět nebo zahynout. Pro dobré manželství musí něco udělat jak muž, tak žena, a nemělo by to být jednou jedinkrát, ale každý den něco. Není marné se zaposlouchat do rad, které dává žena ženám. V daném případě Mona Hodgsonová v jednom rodinném časopise.

Vstoupit do manželství bez jakýchkoli očekávání? To nejde, a jestliže od osob, které milujeme, také něco očekáváme, je to jen dobře. Uznáváme tak zároveň, že o tom druhém nevíme zdaleka všechno. Očekáváme-li něco od svého manžela či manželky, je v tom skryto přesvědčení, že nás ten, koho pravděpodobné známe ze všech lidí nejlépe, dokáže ještě něčím překvapit.

Schopnost vytvářet si ideály se uvádí jako typická lidská vlastnost. Člověk je tvor, který nejen vidí skutečnost, ale dovede se nad ni povznést a postavit si jako vzor něco, co v této skutečnosti nebylo. Nejde jen o fantazii – o pouštění představivosti na dobrodružnou cestu ve chvílích uvolnění. U ideálů jde o tvořivou činnost. Platí to i o ideálech týkajících se manželství a rodiny.