Porod je zážitek zmrtvýchvstání
21.4.2022
Žijeme v kultuře, která přivádění dětí na svět odedávna spojuje se strachem. Současné ženy se s tím vypořádávají různě. Většina potřebuje slyšet, že mají jedinečnou šanci dojít k prameni života a projít tajemnou proměnou v ženu – matku.
„Těhotná žena nosí smrt za pasem“, napsala v roce 1852 Božena Němcová v jednom se svých dopisů přítelkyni Johaně Mužákové alias Karolíně Světlé, vycházejíc ze smutné skutečnosti, že zdaleka ne každý porod tehdy skončil šťastně. Ohroženy byly jak matky, tak děti, a na vině byly neradostné každodenní okolnosti – vyčerpání žen z častých porodů bez možnosti regulovat četnost početí, chybějící medicínská péče a nezřídka také ubohé hygienické podmínky, chudoba a hlad. Ačkoliv moderní doba přinesla výrazné zlepšení všeho zmíněného a úmrtnost matek i kojenců klesla na minimum, strach nezmizel.
Nejistota od začátku do konce
V první půli těhotenství se porod zdá být ještě daleko, avšak nastávající maminka přesto není v klidu. Zvládne rodičovské povinnosti? Neponičí náročná péče o dítě vztah s manželem? Neodřízne ji mateřství od pracovního a společenského života? A hlavně – vyvíjí se dítě v lůně, jak má?
V posledních měsících před porodem se pak stále neodbytněji objevují obavy ze samotného porodu, které v sobě spojují strach z bolesti, z možných zdravotních komplikací a především bázeň z neznámého. Strach z porodu má jedno veliké opodstatnění: na rozdíl od mnoha jiných životních situací, z nichž můžeme při vážnějších obavách „vycouvat“, v tomto případě není kam utéci. Existuje jediné řešení – miminko musí ven z těla matky. Za normálních okolností leží veškerá tíha okamžiku pouze na ní. Ona sama musí porod svého dítěte odpracovat. Nepřijdou-li na řadu medicínské zásahy, uprchnout není kam.
Jak na strach z porodu
To, jakým způsobem se ženy se strachem z porodu poperou, bývá různé. Dle psychologů se v tomto ohledu dělí do několika skupin. První se jednoduše pokouší strach obejít. Chlácholí se argumenty, že porod je přece běžná věc a že to určitě nějak přežijí. Plánovitě se vyhýbají přílivu informací a faktem je, že skutečným průběhem porodu bývají zaskočeny.
Druhá skupina volí přesně opačnou taktiku. Chtějí dopředu vědět o všem, co je může potkat. Shánějí si informace všude, kde se dá, a způsob svého porodu vnímají jako otázku volby. Protože ale informace bývají rozporuplného rázu, žádoucí zklidnění vždycky nepřinesou.
Třetí skupina žen se raději rovnou svěří do péče vyspělé medicíny. Zodpovědnost za porod svěří lékařům a jejich technice.
A konečně existují také ženy, které cítí hlubší poselství porodu. Dát život, znamená dát to nejcennější, co existuje. Nelze očekávat, že to půjde snadno. Doufáme-li ovšem ve vyšší smysl vezdejších věcí a věříme-li, že nic se neděje náhodou, dostáváme výjimečnou možnost svoji naději a víru osvědčit.
Bolest i rozkoš zároveň
Švýcarská psychoterapeutka a publicistka Irene Kummer napsala v jedné ze svých knih: „Těhotenstvím začíná v těle ženy tvůrčí proces, který mění celé její dosavadní bytí. Porod sám je předěl a poznání smyslu. Přivést na svět dítě znamená prožít něco, co člověka v každém ohledu přesahuje.“
Známý francouzský lékař a propagátor přirozeného porodu Frederick Leboyer to potvrzuje: „Je to jako smrt a zmrtvýchvstání. Přijde jako dívka a odejde jako žena a matka. Jak důležitým a tajemným procesem přitom prochází. Když dá život dítěti, je jiná, než byla předtím. Je zkrátka proměněná a mnohem víc rozumí životu. Přivést na svět dítě znamená vykoupat se v pramenu života.“
Slova odborníků potvrzuje svědectví jedné ženy několik dní po porodu: „Když porod vrcholí, máte pocit, že jste blízko smrti. Myšlenka na ni vás v tu chvíli ani neděsí, ani nevzrušuje. Jen cítíte, že utrpení, které prožíváte, přesahuje všechny vaše možnosti, a zároveň vnímáte rozkoš, protože si připadáte jako spolutvůrkyně něčeho ohromného a dokonalého, před čím se skláníte s odevzdaností a pokorou.“
Zdejší kultura i způsob života zůstávají duchovnímu poselství příchodu člověka na svět hodně dlužny. Strach je považován za normu, přestože se ví, jak negativně ovlivňuje spontánní porodní činnost. Naše ženy málo slýchají o tom, že porod je především tvořivá práce a veliký důvod k radosti. Pokud jej dobře zvládnou, získávají celoživotní zdroj jedinečné vnitřní posily. Z tohoto pohledu jde o příležitost, která nás přivádí až na samu existenciální hranici našeho bytí. Je to výzva, která se nevrací, když ji zbytečně promarníme.
Eva Labusová
PhDr. Eva Labusová je poradkyně pro oblast rodičovství, výchovy a vztahů. Věnuje se publicistice, pořádá přednášky a semináře pro odborníky i veřejnost. Už od studentských let manželka japanologa Davida Labuse, matka dcer Alžběty, Johany a Markéty. Další její články viz www.evalabusova.cz.
Autor: Labusová, Eva | Štítky: matka, mateřství, žena, život
Sekce: Rodina s dětmi | Plodnost | Povzbuzení
| Tisk
| Poslat článek známému
