Je to hora, nebo krtina?
15.8.2019
Odmlouvání, vzdorovitost a neustálé hádky s dětmi rodiče velmi unavují. Kdo by si nepřál změnu. Mezinárodně uznávaný odborník na rodinné vztahy dr. Kevin Leman nabízí plán výchovy s provokativním názvem: Do pátku bude vaše dítě jiné. Podrobně rozebírá sto nejrůznějších výchovných problémů, u kterých rozlišuje, zda se jedná o závažnou věc – horu – anebo jen o krtinec.
Odmlouvání je nepřijatelné
Nic nerozčílí rodiče tolik, jako když mu potomek odmlouvá a ještě je drzý. Většinou k tomu dojde, když dáme dítěti nějaký úkol, do kterého se mu ani trochu nechce. Jaká je naše první instinktivní reakce? Pustit se s dítětem do zápasu a dokázat mu, že jeho postoj je špatný. Chceme svého potomka přemoci, přesvědčit ho argumenty. Dr. Leman ale tvrdí, že „v této hře rodiče nikdy nezvítězí.“ Máme co ztratit – a děti to vědí. Pokud otevřeme ústa, abychom odpověděli, bitva jen eskaluje. Proto jakmile nám dítě začne odmlouvat, uděláme nejlépe, když mlčky odejdeme a zaměstnáme se něčím jiným.
Dceři pak poklesne čelist. Pomyslí si: Co to? Jak to, že se máma nevytočila? Vždycky to přece fungovalo... Náhle jsme vzali vítr z dceřiných plachet. Plachty splasknou, ale co víc: Její loďka přestane držet kurz. Dcera totiž neví, co se vlastně děje.
A co bychom měli dělat my? Uvolnit se a čekat na okamžik, kdy bude možné dceru poučit. Můžeme čekat i několik hodin, ale pak nastane chvíle, kdy od nás bude něco potřebovat. To je okamžik, na který čekáme. Ve skutečnosti nás děti potřebují neustále; pouze si to neuvědomují. Od všeho podstatného v jejich životě držíme klíče my. Bez spolupráce s námi se daleko nedostanou. Z podstaty věci jsme to my, kdo má moc. Nikoli naše děti. Mnozí rodiče se ale této mocenské pozice vzdají ve prospěch dětské drzosti a dětských požadavků.
Musíme říci NE
Když naše dítě poté něco potřebuje a řekne si nám o to, musíme říci ne, bez ohledu na to, oč jde. Dítě se rozruší: „Ale mami, vždyť jsi mi to vždycky dovolila. O co jde?“ Teď je na čase, aby se dítě trochu popralo se svým problémem. „Nelíbilo se mi, jak jsi se mnou ráno mluvila. Proto nemám chuť něco dělat. Proto říkám ne, nesmíš.“
Některé děti, zvlášť silnější povahy se nás budou snažit v našem postoji zviklat. Budou to zkoušet ze všech úhlů a rovněž se v nás pokusí vyvolat pocit viny. „Ale mami, vždyť přece víš, že jsem to tak nemyslela..., každý se přece někdy naštve..., ty mě nemáš ráda?“
Jiné děti řeknou: „Omlouvám se.“ Některé to míní upřímně, jiné to řeknou jen proto, abyste udělala, co chtějí. Náš příběh však takovou omluvou nekončí. Nyní dceři vysvětlíme, jak na nás působilo, co nám řekla. „Když se mnou takhle mluvíš, pak mi v podstatě říkáš, že ti na mě vůbec nezáleží. Jsem ti lhostejná. Nemáš ke mně žádnou úctu. Nechceš, abych se ti pletla do života. Proto jsem se rozhodla, že se ti do něj plést nebudu.“
Odmlouvání přestává být legrace, že? Jde o vysokou hru mezi rodiči a dětmi. Když se něco takového objeví, musíme s tím něco dělat. Bez úcty se žádný vztah neobejde. Možná budeme muset říkat „ne“ po několik dní, aby to dítěti opravdu došlo. Když ty dny uplynou, můžeme udělat něco, co dítěti pomůže si tuto lekci dobře zapamatovat. Dodáme: „Dlouho jsi se mnou jednala, jako bych byla tvoje otrokyně. Já ale nejsem někdo, koho bys mohla využívat a zneužívat. Jsem tvoje matka a ty se mnou budeš mluvit uctivě. Tento týden jsi pocítila, jaké to je, když přijdeš o vztah. Skutečně po tom toužíš?“ Je na nás, abychom hodili míč opět na druhou stranu hřiště. Naše děti jsou zodpovědné za to, co vypouštějí z úst. Odmlouvání je nepřijatelné – tečka.
Rodina je založena na lásce, úctě a zodpovědnosti. Bez těchto důležitých pilířů nemůže žádný vztah existovat. Rodičovství je dlouhodobá záležitost a nejdůležitější je vztah s naším dítětem. Bez vztahu jsou všechna výchovná pravidla k ničemu. Logické a dnes často opomíjené pořadí zní, nejprve vztah a potom výchova.
Každé dítě někdy něco pokazí, bude chybovat přivede nás do trapné situace. Vždy je ale potřeba rozlišovat, proč naše dítě dělá to, co dělá. A pak, zda je daná situace horou, tedy něčím, co bude v budoucnu velmi významné, nebo krtinou, tedy něčím, co samo od sebe odezní.
Jak prokazovat dětem úctu
- Nikdy za ně nedělejte, co mohou udělat samy
- Neopakujte své příkazy
- Očekávejte od dětí to nejlepší
- Nechvalte je, ale povzbuzujte.
Podle knížky Kevina Lemana: Do pátku bude vaše dítě jiné.
(jš)
Autor: Leman, Kevin | Štítky: děti, povzbuzení, pravidla, úcta, výchova
Sekce: Rodina s dětmi
| Tisk
| Poslat článek známému
