Jak změní vztah dítě
11.2.2021
Ať už přichází první dítě nečekaně a dvojice se kvůli němu „musí brát“, nebo bylo dlouho toužebně očekávané, vždy jde o převratnou událost. Psychologové popisují míru zátěže na vzájemný vztah dvojice téměř jako katastrofickou. Narození prvního dítěte se prý co do síly podobá psychické zátěži při rozvodu.
„Při narození prvního dítěte totiž dochází k prověření zralosti obou partnerů,“ konstatuje PhDr. Bohumila Baštecká. Co se tím myslí? „Muž musí počítat s tím, že se žena v prvních týdnech po porodu nechá zcela pohltit dítětem a on se bude muset vyrovnávat s pocitem, že o ni přichází. Žena zase bude muset unést, že se jí od muže nebude dostávat tak bezpečného zázemí, jak očekávala.“
„Z porodnice jsem šla s představou vymalovaného a uklizeného bytu, ve kterém nás očekává pozorný milující manžel,“ vzpomíná Veronika. „Přišla jsem však do neskutečného bince, hotového nebylo nic a on začal vyrábět poličky na zeď. Byla jsem zoufalá, vypadal, jako když se zbláznil. Až dnes vím, že mi tím říkal: jsem tu taky já, taky se o něco snažím, pamatuj na mě.“
Chránit nebo bojovat?
Předpokládá se, že matka je pro dítě světem zhruba do jeho osmnácti měsíců. V průběhu tohoto období se jak dítě, tak matka od sebe postupně zčásti vzdalují, vazba se uvolňuje. Pocity muže mohou být však velmi dramatické. „Nedokážete si představit, jaká je to bezmoc, když má ten řvoucí raneček na vaši ženu mnohem větší vliv než vy, ať děláte nebo říkáte cokoliv,“ vyjadřuje své pocity Petr.
„Muž má v tomto těžkém období v podstatě dvě možnosti,“ říká k tomu psycholožka, „buď vezme nově utvořenou dvojici matka-dítě pod svou ochranu, nebo začne s dítětem nějakým způsobem o pozornost své ženy bojovat. Jestliže však s dítětem bojuje, žena dítě podvědomě chrání a může se stát, že jí to zabrání navázat zpátky původní úzký kontakt se svým partnerem. Tak ve vztahu narůstá vážný dluh, který se ovšem nemusí hned projevit. Je dáno biologicky, že dítě má díky své bezbrannosti na člověka natolik silný vliv, že se mnoho nepříjemného nebo zraňujícího mezi partnery v tomto období spolkne. Až po letech se může objevit krize. Žena pak řekne: už tehdy asi začal můj pocit, že se na něj nemůžu v ničem spolehnout. A on zkonstatuje“ už tehdy jsem věděl, že mě vlastně vůbec nepotřebuje.“
Toto kritické období se mnoho dvojic snaží překlenout velkou angažovaností muže v přímé péči o dítě. Přítomnost muže u porodu, při návštěvách v poradně, koupání, přebalování a později i krmení dítěte je dnes mnohými dvojicemi považováno za samozřejmou. „Touto praxí se patrně snažíme napravit nedobrou pozici otce v dnešní rodině, ale otázkou je, zda to děláme tím správným způsobem,“ upozorňuje PhDr. Baštecká. „Některým dvojicím prospěje, když je muž přítomen u porodu, a zažijí velké stmelení budoucí rodiny. Je však i mnoho žen, kterým, by přítomnost muže spíše ztížila situaci. Jistě je dobré mít u porodu někoho blízkého, ale od nepaměti to byly spíše zkušenější ženy.“
Podobné je to s poporodní péčí o dítě. „Žena, která má v sobě základní jistotu, že to s dítětem bude umět, přítomnost muže při krmení, přebalování a koupání vítá,“ pokračuje psycholožka. „Jsou však muži, kteří se do péče o dítě vloží natolik, že se žena začne cítit jako ta, která něco neumí či nezvládá, což zase vzájemnému vztahu neprospěje. Díky svému hormonálnímu vybavení je v tomto období žena obvykle kompetentnější správně vnímat signály ze strany dítěte a přiměřeně na ně odpovídat. Měla by tedy být expertem na míru mužovy pomoci při péči o ně a zároveň vnímat, že se v nové situaci oba – vlastně tři – vzájemnému zacházení učí.“
Jedinečná příležitost k dozrání
Zkouškou projde každý, kdo spolu s dítětem neočekává útok na svou pohodu, na své zvyky, na svůj klid a na svůj spánek, i ten, kdo si miminko představuje jako rozkošnou věc, která mu poskytne především potěšení, kterou se bude chlubit a která zajistí uznání u lidí, na nichž mu záleží. Jakou naději mají ti, Kteří doufají, že příchod dítěte zažene počínající prázdnotu jejich vztahu či hrozící nesoulad?
Podle názoru psycholožky není zcela vyloučeno, že některý z problémů ve vztahu partnerů příchod dítěte vyřešit může. Narození dítěte totiž není jen zkouškou zralosti, ale může být i velkou příležitostí k dozrání. Příležitostí přehodnotit z nového úhlu pohledu, co je a není důležité, zda mám být nadále já ve středu pozornosti svých blízkých, nebo to může být někdo jiný, čeho jsem ochoten se vzdát, aby se jiní cítili dobře, čeho už ne, zkrátka v mnohém prověřit, případně změnit svůj názor či životní postoj.
„Někdy se však stane, že tato příležitost k dozrání přijde příliš brzy,“ podotýká PhDr. Baštecká. „Když se dva lidé vezmou, bývají obyčejně pohlceni sami sebou a měli by se o sobě ještě mnoho dozvídat. Dítě přichází do nejnáročnějšího období v počátcích manželství, kdy se ještě dělá spousta chyb, kdy je vše ve vzájemném vztahu nehotové, nezakotvené. Potom se dozrává s obtížemi. Vztah se sice posune na jinou úroveň, která předpokládá větší zralost, ale člověk na ni nemá. K tomu, aby dítě partnery sblížilo a posílilo vzájemnou lásku, je nejvýhodnější, aby vztah k dítěti dospěl, a ne, aby jím byl určen.“
Jana Zajícová, napsáno pro AD 98/10.
Štítky: děti, partnerský vztah
Sekce: Rodina s dětmi | Plodnost
| Tisk
| Poslat článek známému
