Co drží rodiny pohromadě?
13.7.2020
Nejnovější poznatky o českých rodinách přináší obsáhlá Zpráva o rodině 2020 Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. Poprvé obsahuje rozsáhlé kapitoly o životě rodiny a věnuje se také tématu stability rodin. A tak může být inspirací nejen pro politiky, ale i pro rodiny samotné. Vybíráme malou ukázku, která poukazuje na důležitost partnerského vztahu.
Spokojené partnerství
S odkazem na východiska rodinné terapie je základním faktorem stability nukleární rodiny dítěte (matka – otec – dítě) spokojený partnerský vztah jeho rodičů, popřípadě osob, které rodiče nahrazují. Právě takový vztah mezi rodiči může v dnešní době, která se vyznačuje svobodou v naplňování individuálních tužeb, tedy i touhy po lásce, rodinu ochránit před rozpadem. A právě takový vztah dítě potřebuje pro svůj optimální vývoj. Virginia Satirová konstatovala, že partneři jsou „architekty“ rodiny – jejich vztah je jako osa, okolo níž se formují všechny vztahy v rodině.
Volání o pomoc
Dysfunkční partnerský vztah produkuje dysfunkční vzorce rodičovského chování. Identifikovaný klient, tedy „ten, kdo má problém“, zpravidla dětský či dospělý klient služeb, je člen rodinného systému, který je zjevně nejvíce ovlivňován nefungujícím partnerským vztahem a v případě dětí nejvíc vystaven dysfunkčním vzorcům rodičovského chování. Potíže identifikovaného klienta – symptomy na úrovni prožívání, chování, ale i fyzického zdraví – jsou rodinnými terapeuty považovány za volání o pomoc, které odpovídá narušené rodinné rovnováze. U dítěte je zprávou o tom, že ve snaze zmírnit či absorbovat bolest svých rodičů, deformuje vlastní růst.
Rodinná terapie se soustředí na partnery v jejich partnerské roli, neboť identifikovaný klient i další děti v rodině jsou ovlivněni především jejich problémy a bolestí. Lidé do značné míry jednají na základě naučených modelů. Vzorem je jim to, co viděli a zažili ve svých vlastních primárních rodinách. Co se tam dělo, či nedělo. Tyto modely ovlivňují jejich očekávání a představu o tom, co to znamená být partner, manžel a rodič. Partneři, kteří spolu nejsou šťastní, sotva mohou dát dítěti pocit bezpečného domova. Nemohou mu zprostředkovat model příjemného, uspokojivého a funkčního vztahu muže a ženy. Potýkají-li se s problémy ve vzájemné komunikaci, mohou mu předávat nezdravý způsob komunikace, který může být devalvující, a to jak vůči sobě a vlastní sebeúctě, tak vůči druhým a jejich sebeúctě.
Hlavní důvody rozchodu
Podle posledních výzkumů jsou hlavním důvodem rozchodu partnerů neshody v partnerství a problémy v komunikaci – konkrétně nevěra, odlišné názory a nedostatek vzájemné pozornosti a porozumění. Relativně nejmenší shoda mezi partnery je v otázce rozdělení domácích prací a každodenních povinností. Druhým obecně nejvíc diskutovaným tématem mezi partnery je jejich pracovní vytížení.
- nevěra (40%)
- problémy v komunikaci (31%)
- malá snaha partnerské problémy řešit (28%)
- vzájemné odcizení (24%)
- neshody v zacházení s penězi (17%)
- závislosti (15%)
- nedostatek času (12%)
- násilí (9%)
Problémy v komunikaci a ve vztazích do značné míry souvisejí s tím, jak člověk vnímá sám sebe, tedy s jeho sebepojetím a sebeúctou. Z tohoto hlediska je základním faktorem stability partnerského vztahu vztah každého z partnerů k sobě samému.
Základem je věrnost
Z rozsáhlých výzkumů vyznívá přání lidí žít v trvalejších vztazích. Jejich základ je spatřován především v osobnostních a charakterových vlastnostech partnerů a v chování vůči sobě, až následně v materiálních podmínkách. Na prvních místech jsou požadovány věrnost a tolerance, vzájemný respekt a ocenění partnerů. Pomineme-li sexuální aspekty partnerství, je dalším okruhem důležitých předpokladů manželství či trvalejšího partnerství schopnost překonávat problémy otevřeným přístupem k nim, tj. ochota diskutovat o problémech, a také blízkost společných zájmů a jejich sdílení prostřednictvím společných aktivit. Komplementárně ke společným aktivitám je požadován i prostor pro individuální zájmy.
Pořadí položek a důraz na jednotlivé aspekty partnerského soužití jsou svým způsobem v protikladu k orientaci na individualistický životní styl a materiální hodnoty. Překvapivě tři čtvrtiny všech dotázaných uvádějí život v manželství jako nejpreferovanější formu partnerského soužití.
Více viz: Zpráva o rodině 2020 (VÚPS; V. Kuchařová, J. Barvíková, S. Höhne, O. Nešporová, J. Paloncyová, L. Vidovićová).
Štítky: partnerský vztah, rodina, věrnost, výzkum
Sekce: Povzbuzení | Příprava na manželství
| Tisk
| Poslat článek známému
