Říkáme si Úterníci
5.1.2016
Většina z nás zažila život ve společenství ještě v době totality, kdy jsme se jako studenti scházeli tajně, četli Písmo, modlili se a společně podnikali nejrůznější bohulibé aktivity. Když jsme se s manželem připravovali na manželství, salesián P. Josef Dolista nám kladl na srdce, že bychom neměli jako manželé zůstat sami.
Hned od začátku jsme se proto začali modlit za to, abychom, až jednou budeme mít svůj vlastní byt, našli dobré sousedy a přátele, se kterými bychom mohli také sdílet svoji víru. Čtyři roky jsme „putovali“ po podnájmech, a když jsme se v roce 1991 nastěhovali na nové sídliště, Pán Bůh naše modlitby vyslyšel. Postupně jsme se cestou z kostela – tehdy se moc nejezdilo auty – seznámili s několika rodinami. Pozvali jsme je na křtiny naší dcerky a od září 1992 jsme se začali scházet. Pokaždé v jedné rodině, a tak jsme se víc poznávali. Neměli jsme hlídání, proto jsme se na setkáních střídali. Chodili jsme společně s dětmi na výlety, maminky se vídaly častěji na pískovišti... Trávili jsme společně i týden dovolené v létě. Dětí přibývalo, takže nás postupně jezdilo až pětatřicet. Vzpomínám si na slova údivu paní, která nám prodávala vstupenky do zámku v Lánech: „Vy jste nějaký dětský domov?“ Také počet členů společenství se v průběhu let mírně proměňoval. Někteří odešli, jiní přicházeli. Bowlingovým zápasem jsme oslavili dvacáté narozeniny našeho společenství. Říkáme si Úterníci, protože původně jsme se scházeli jednou za čtrnáct dnů v úterý. Posledních několik let už ale míváme „úterky“ ve čtvrtek.
Na dlouhé vyprávění by bylo, jak jsme hledali náplň našich společných večerů. Pomohla nám v tom také brožura Malá společenství od Mons. Aleše Opatrného.
Dnes tvoří program večera pravidelně četba Písma a rozjímání Božího slova, sdílení toho, co nás oslovilo, potom společná modlitba a nakonec povídání, čím kdo žijeme. Začali jsme postupnou četbou evangelií na neděli, pak jsme přešli na první nedělní čtení, druhá čtení a nakonec jsme přečetli žalmy z nedělí všech cyklů. Poté jsme si vybrali ke společnému rozjímání knihu Tóbijáš, Moudrost, Jóba, Sírachovce, knihu Rút, Barucha a v současnosti čteme Jeremiáše. Setkání vždy uzavíráme modlitbou za naše děti, které postupně dospívají a hledají si svoji vlastní cestu. Manželské společenství je pro nás velkým darem, za který nepřestáváme děkovat. (jš)
Autor: Opatrný, Aleš | Štítky: bible, manželé, společenství života
Sekce: Jak začít | Manželská společenství
| Tisk
| Poslat článek známému
