Výzva krizí
13.4.2017
Dějiny rodiny jsou rozbrázděny krizemi všeho druhu, jež jsou zároveň součástí jejich dramatické krásy. Je třeba pomáhat manželům objevovat, že překonaná krize nevede k méně intenzivnímu vztahu, ale zlepšuje víno manželského spojení, ustaluje ho a přivádí ke zralosti. Manželé spolu nežijí proto, aby byli stále méně šťastní, ale aby se naučili být šťastnými novým způsobem, když se jim s novou etapou otevírají nové možnosti.
Nemusíme podlehnout průměrnosti
Každá krize je dobou učení, která umožňuje zvýšit intenzitu sdíleného života, nebo aspoň najít nový smysl zkušenosti manželství. Za žádných okolností člověk nemusí podlehnout sestupné křivce života, nevyhnutelnému upadání a snášení průměrnosti. Naopak, když se manželství přijímá jako úkol, který zahrnuje také překonání překážek, pak je každá krize vnímána jako příležitost ke společnému pití lepšího vína...
Je dobré doprovázet manžele, aby byli schopni přijímat možné krize a aby se jich chopili jako příležitosti a přiznali jim místo v rodinném životě. Zkušení a připravení manželé musejí být ochotni doprovázet při tomto objevování druhé, aby je krize neděsily a nenutily je přijímat ukvapená rozhodnutí. Každá krize v sobě skrývá radostnou zvěst, které musí člověk umět naslouchat, a proto potřebuje zjemňovat sluch srdce.
Nepřiznaná krize narušuje důvěrnost
Bezprostředně se na krizi reaguje odporem, člověk se začne bránit, když cítí, že se mu krize vymyká kontrole, protože ukazuje nedostatečnost jeho způsobu života, a to mu vadí. Člověk se tedy utíká k takovým prostředkům, že problémy popírá, zakrývá je, relativizuje jejich důležitost, doufá, že odejdou. To ale jen oddaluje řešení a spotřebovává mnoho energie ve zbytečném zakrývání, které věci ještě víc komplikuje. Vazby mezi manželi se drobí a posiluje se oddělení, které narušuje důvěrnost. V nepřiznané krizi je nejvíc narušena komunikace. A tak ten, který byl „mužem, jehož miluji“, se postupně stává „mým dávným společníkem“ a potom už jen „otcem mých dětí“ a nakonec je to cizí muž; obdobně také „žena, kterou milují“ se postupně stane cizí ženou.
Komunikaci je potřeba se učit v klidných dobách
Krizi lze řešit jen tehdy, když jsme přítomni. A to není snadné, neboť někdy se lidé straní druhých proto, aby nemuseli projevit své pocity, a stahují se do zrádného a klamného mlčení. V těchto chvílích je třeba vytvořit prostor pro komunikaci od srdce k srdci. Problém je v tom, že taková komunikace se v době krize stává nesnadnou, protože se jí člověk nikdy neučil. Je to skutečné umění, kterému je třeba se naučit v klidných dobách, aby pak bylo možno ho v těžkých dobách využít. Je třeba pomáhat manželům objevovat příčiny, které jsou skryté hluboko v jejich srdcích, a přistupovat k nim jako k porodu, který přejde a zanechá po sobě nový poklad.
Papež František: Amoris laetitia (Radost z lásky. Posynodální apoštolská exhortace o lásce v rodině.) čl. 232, 233,234. Vydalo nakladatelství Paulínky, celý text zdarma ke stažení viz www.paulinky.cz.
Autor: František - papež | Štítky: krize v manželství, manželství – záchrana, důvěra, komunikace, manželské soužití
Sekce: Krize v manželství | Texty papeže Františka
| Tisk
| Poslat článek známému
