Snášet a vydržet
4.3.2024
Někdo z nás mohl v dětství slyšet: „S tebou se to nedá vydržet.“ Pokud to slýchal pravidelně a navíc od blízké osoby, pravděpodobně to přijal za své a vnímá, že je s ním něco špatně. Anselm Grün ve své knize Cesta k radosti a vnitřnímu klidu rozehrává téma, jak snášet a vydržet sebe sama i druhé ve vztazích a jak se naučit přitom vzájemně růst.
Chceme-li žít spokojeně ve společenství s druhým člověkem, musíme v první řadě umět vydržet sami se sebou. To se může zdát jako poměrně snadná věc, ale taková samozřejmost to zase není. Pro přijetí sebe se svými slabými stránkami a limity máme jen omezené možnosti. Právě tady může pomoci víra. My přijímáme vždy s omezením větším nebo menším. Bůh nás však přijímá bezpodmínečně. Vydrží s námi, i když sami sebe nesneseme.
Já versus Ty
Jiná věc je naučit se snášet situace, do kterých jsme se dostali, ale nevybrali si je. Před některými situacemi nemůžeme utéct, musíme to vydržet a čelit. Jak říká sám Ježíš: „Když vytrváte, získáte své životy.“(Luk 21,19). To ale rozhodně neznamená jen stát na místě. Rozumí se tím statečné vytrvání navzdory překážkám, kterým musíme v životě čelit. A. Grün zmiňuje ženu, která často měnila práci. Nejprve jí vše připadalo skvělé, ale po čase přišly problémy s kolegy a ona podala výpověď. Neschopnost vydržet nepříjemné situace vedla k tomu, že si žádné místo neudržela a ve finále jí takové střídání přineslo jen neklid a další nespokojenost. Pro sv. Benedikta je snášení těžkých situací duchovní výzvou a známkou pokory. Neznamená to strpět danou věc, ale čelit sporům a neutíkat před nimi. Společenství může fungovat právě tehdy, pokud najde dobré způsoby řešení neshod a to jak na partnerské rovině v rodině, tak i v zaměstnání.
Odlišnost nás učí zrání
Vydržet znamená učit se přijímat druhého, přestože má odlišné zájmy, cíle nebo i povahu. Na prvním místě je schopnost postavit se k problému čelem. Vyslechnout si partnera a vzít na vědomí pocity mé i jeho. Pak můžeme hledat způsob, jak jít dál. Někteří lidé se ale zatvrdí a nejsou připraveni se hnout z místa. V takovém případě, jak píše A. Grün, nesmíme udělat kompromis, tzn. najít rychlé řešení za každou cenu, ale musíme vydržet, i když zatím nenajdeme řešení sporu. Třeba si dotyčný díky tomu něco uvědomí a touha najít řešení zvítězí nad vyčerpávajícími neshodami. Takový postup vyžaduje schopnost snášet nesoulad s vědomím možného zrání na obou stranách. Tady nemusí jít nutně o pýchu a lpění na vlastním názoru. Naopak to může být cesta, kdy jeden druhému dopřejeme prostor a čas ke společnému zrání, má-li nastat. Pokud se ve finále podaří najít způsob, jak respektovat zájmy obou stran, jak je spojit, aby nezůstal vítěz ani poražený, ale naopak měl každý pocit, že je braný vážně, pak taková cesta vede k vítězství všech.
Nepřipravit děti o příležitost řešit problémy
Otázkou zůstává, proč v dnešní době mají lidé v hojné míře tolik problémů s překonáváním těžkých období. Snad to souvisí i s tím, že řada rodičů se snaží zbavit děti potíží nebo je vyřešit zcela za ně. Připraví je ale o příležitost naučit se originálně a samostatně byť třeba s chybami řešit danou věc a překonat ji. Důvěřujme svým dětem a povzbuzujme je s požehnáním, kterého se dostává i nám, možná aniž jsme si toho vědomi, od Boha samotného. Jeho láska k nám spočívá ve svobodě, které se můžeme stále učit.
Anselm Grün: Cesta k radosti a vnitřnímu klidu. Co je důležité pro spokojené soužití. Nakladatelství Alpha Book.
(rk)
Autor: Grün, Anselm | Štítky: důvěra, kompromis, partnerský vztah, pokora, růst
Sekce: Krize v manželství | Povzbuzení | Život v manželství
| Tisk
| Poslat článek známému
