Vyslechněte, bratři a sestry, čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. (Láska) všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží.
Láska nikdy nepřestává. Dar prorokování pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne. Neboť kusé je všecko naše poznání, nedostatečné je naše prorokování. Ale až přijde to, co je dokonalé, zanikne to, co je částečné. Když jsem byl dítětem, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě. Když se však ze mě stal muž, všecko dětské jsem odložil.
Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvař. Nyní poznávám věci jen nedkonale, potom poznám dokonale, podobně jak (Bůh) poznává mne. Nyní trvá víra, naděje, láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska.
