Co Bůh spojil, ať člověk nerozlučuje
26.1.2017
Dnešní mladí lidé vyhledávají svatební obřad v kostele nejen z důvodu víry a krásy chrámového prostoru, ale také proto, že katolická církev považuje manželství a rodinu za odvážný projekt na celý život. Možná podvědomě hledají podporu, kterou jim stát nemůže dát.
To, že si muž a žena slíbí navzájem věrnost před zákonem a před lidmi, má význam pro celé lidské společenství. Znamená to začátek něčeho pevného a silného. Ještě máme v živé paměti dobu, kdy museli snoubenci absolvovat nejprve civilní sňatek na radnici, a pak teprve s patřičným potvrzením mohli slavit svatbu v kostele. V dnešní době má církevní sňatek v ČR platnost i před státem. Ten stanovuje určité podmínky a úkony, které musí být dodrženy. Vše najdete podrobně popsáno na stránkách Ministerstva vnitra http://www.mvcr.cz/clanek/obcan-na-urade-manzelstvi-uzavreni-manzelstvi.aspx. Církevní sňatek je ale kromě právní smlouvy také svátostí.
Manželství jako svátost
Slovo svátost pochází z latiny a původně znamená přísahu, závazek. Takže ten, kdo slaví svátost, bere na sebe závazek. Svátosti jsou znamení, která mají lidem zviditelnit Boží lásku a jeho spojení s nimi. Celkem známe sedm svátostí: křest, smíření, eucharistii, biřmování, pomazání nemocných, kněžství a manželství. V Bibli nenajdeme slova, kterými Kristus svátost manželství ustanovil. Víme, že se odvolal na Boží založení manželství ve Starém zákoně (Mt 19,4–6) a že ho posvětil svou přítomností při svatbě v Káně Galilejské (Jan 2,1–11). Její skutečnost naznačuje sv. Pavel v listě Efezanům (5,22–32). V Katechismu katolické církve čl. 1623 najdeme větu: „Novomanželé jako služebníci Kristovy milosti si navzájem udělují svátost manželství tím, že před církví vyjádří svůj souhlas.“
Vyslovením manželského slibu před Bohem začínají snoubenci celoživotní slavení svátosti manželství, protože tam, kde se lidé milují a bez výhrad se přijímají, je přítomný Ježíš.
Otázky pro zájemce o svatbu v kostele:
- Chcete skutečně uzavřít manželství jako svátost?
- Je alespoň jeden z vás pokřtěný v katolické církvi?
- Jste oba svobodní?
- Máte do svatby dostatek času, abyste se na tuto svátost dobře připravili?
K tomu, aby bylo možné uzavřít církevně platné manželství, musí být odpověď na všechny otázky kladná.
Podmínky pro uzavírání sňatků
P. JUDr. Stanislav Přibyl, odborník na kanonické právo, k podmínkám sňatku uvedl: „Svatba v kostele je možná, jestliže je alespoň jeden ze snoubenců pokřtěný v katolické církvi a žádný z nich nesmí mít některou z manželských překážek, přičemž od některých z nich lze dispenzovat, např. pokrevní příbuzenství třetího a čtvrtého stupně. V případě, že partner je nepokřtěný, je třeba se co nejdříve obrátit na kněze a s ním celou věc prohovořit. Musí požádat biskupa o dispenz.“ Je důležité, aby tato různost nebyla dobrému průběhu manželství a životu rodiny ani v budoucnu na překážku. V žádném případě ale není nadcházející sňatek důvodem k tomu, aby byl nepokřtěnému udělen křest bez přípravy, pouze kvůli svatbě. Obdobně se postupuje i v případě, že je jeden ze snoubenců členem jiné křesťanské církve nebo církevní společnosti. Členství v jiné církvi není samo o sobě překážkou. „Partner ale musí vzít na vědomí vůli katolické strany zachovat své vlastní vyznání a nechat pokřtít a vychovat děti v katolické církvi. Takové manželství označujeme za „smíšené“. Kdyby členství v jiné církvi vedlo od počátku ke zpochybnění vůle katolické strany zachovat svoji víru, pak by v souvislosti s dalšími okolnostmi mohlo dojít k neudělení licence ke smíšenému sňatku,“ upřesnil Stanislav Přibyl.
Základem je slib
Existují dvě formy svatebního obřadu, se mší anebo beze mše svaté. Obě mají stejnou vážnoat i platnost. Je úkolem kněze, aby zvážil, co je vhodnější vzhledem k oběma snoubencům a dalším účastníkům obřadu. Svatební obřady připouštějí místní a krajové zvyklosti, proto může kněz uvítat snoubence u kostelního vchodu a přivést je k oltáři, nebo na ně může čekat u oltáře. Do pozdravu na začátku mše pak vloží zvláštní uvítání přítomných. Obvyklá bohoslužba slova se může pro snoubence stát jedinečnou v případě, že si sami vyberou mezi biblickými texty ty, které jsou jim zvlášť blízké. Vlastní svatební obřad následuje po promluvě kněze. K platnosti svátosti je nutná účast katolického duchovního a dvou svědků. Svědek musí být plnoletý s platným občanským průkazem a slyšící.
Nejprve kněz snoubencům položí tři otázky:
- N… a N…, rozhodli jste se uzavřít manželství. Ptám se vás před církví a před Bohem: Je toto vaše rozhodnutí svobodné a upřímné?
- Chcete si slíbit lásku, úctu a věrnost. Ptám se vás před církví a před Bohem: Zavazujete se k tomu opravdu na celý život?
- Chcete založit rodinu. Ptám se vás před církví a před Bohem: Přijmete děti od Pána Boha ochotně a budete je vychovávat podle Božího zákona?
Jednou z podmínek je také absolvování přípravy na přijetí svátosti manželství. Forma a způsob přípravy závisí na knězi ve farnosti. Do přípravy jsou stále častěji zapojováni také manželé. Snoubenci rádi využívají možnost zúčastnit se kurzů přípravy na život v manželství, které jsou v katolické církvi poskytovány zdarma. Pokud jde o samotný svatební obřad, žádné taxy stanoveny ani požadovány nejsou, přesto je příspěvek „na kostel“ běžným zvykem.
Manželský slib
Já N...odevzdávám se tobě N...
a přijímám tě za manželku / manžela.
Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost,
že tě nikdy neopustím
a že s tebou ponesu všechno
dobré i zlé až do smrti.
K tomu ať mi pomáhá Bůh.
Amen.
Manželský slib si snoubenci většinou říkají zpaměti. Někdy bývají hodně nervózní, a tak jim ho kněz může předčítat a oni odpovídají pouze: Ano. Nepokřtěný nevěřící nemusí při svatebním obřadu vyslovit poslední větu: „K tomu ať mi pomáhá Bůh.“ Zakotvení manželství v Bohu se tím neruší ani nezpochybňuje.
Kněz vyjadřuje své svědectví slovy: „Před Bohem, před církví, před tímto shromážděním potvrzuji, že jste řádně uzavřeli manželství. Co Bůh spojil, ať člověk nerozlučuje.“ Opakuje tak Ježíšova slova z Markova evangelia (10,9).
V některých krajích je zvykem zapálit na začátku obřadu dvě svíčky, jednu za nevěstu a druhou za ženicha. Po vyslovení slibu zapalují jako manželé jen jednu společnou svíci na znamení, že už nejsou dva, ale tvoří jeden celek.
Symbol věrnosti
Podle starého zvyku kněz posvětí prsteny, které si manželé vzájemně odevzdají se slovy: „N…, tento prsten je znamením věrnosti.“ Snubní prsten je odedávna považován za znamení věrnosti, která nekončí. Tak jako u prstenu nelze rozlišit začátek ani konec, také láska a věrnost manželů nemá nikdy končit. Prsten, který manželé nosí, jim stále připomíná slib, že se chtějí vzájemně milovat a být si věrni.
Mše svatá pak pokračuje, kromě některých úprav, obvyklým způsobem. Při svatební mši svaté mohou novomanželé přistoupit ke svatému přijímání pod obojí způsobou. Před závěrečným požehnáním se uděluje zvláštní požehnání těm, kteří právě přijali svátost manželství. Svatební obřad beze mše začíná liturgickým pozdravem a pokračuje uvítáním nebo vstupní modlitbou. Bohoslužba slova, homilie a vlastní svatební obřad probíhají jako ve mši svaté. Obřad je zakončen modlitbou Páně se slavnostním požehnáním. Pozor, svatební obřad beze mše je nemá menší planost a doporučuje se v případě, že většina svatebčanů nejsou běžnými návštěvníky bohoslužeb.
Bohoslužebná kniha, podle níž se v katolické církvi slaví manželství, pochází ve svém původním latinském znění z roku 1969, avšak v jednotlivých zemích docházelo k její „inkulturaci“, takže na Slovensku se například praktikuje kromě slibu ještě přísaha manželů na kříž. Katolické církve východních obřadů používají své vlastní starodávné svatební liturgie.
Manželství v katolické církvi je doživotním svazkem, proto není možný rozvod. Církevní soud může pouze prohlásit manželství za neplatné od samého počátku pro některou z tzv. vad manželského souhlasu. Tato procedura je oproti civilním rozvodům relativně zdlouhavá a žalobci neslibuje automatický úspěch, jako tomu bývá u rozvodu.
Podstatou křesťanského manželství je jít společně za Bohem – Láskou, být člověkem pro toho druhého, tak jako se Kristus stal člověkem pro nás, pro církev. Že to není vždycky snadné, je nabíledni, ale opravdová láska se osvědčuje právě tím, že před křížem neutíká. Všude, kde se muž a žena milují věrně po celý život, objevují křesťané stopu svazku mezi Kristem a církví, proto mají v úctě každé manželství.
Jana Šilhavá, napsáno pro týdeník Naše rodina 2006/23.
Štítky: svatba - církevní, Svatební obřad, svátost manželství, slib
Sekce: Svatba | Manželství a Bible
| Tisk
| Poslat článek známému
