Nemáme čas se na sebe dívat
19.12.2022
Před mnoha lety napsal Thornton Wilder krásnou komedii pro divadlo: Naše městečko. Stane se v ní něco neuvěřitelného. Mladá žena Emily zemře při porodu. Je pohřbena po boku příbuzných a sousedů na místním hřbitově. V tom městě ale existuje jeden záhadný jev, totiž že zesnulí mohou znovu prožít jeden den svého života.
Také jí se ostatní nebožtíci zeptají: „Emily, můžeš prožít ještě jednou jeden den svého života. Který si vybereš?“
A ona odpoví: „Ach vzpomínám si, jak šťastná jsem byla v den svých dvanáctých narozenin.“ Všichni na hřbitově ji od toho odrazují: „Emily, nedělej to. Nedělej to, Emily.“ Ale ona na tom trvá. Chce znovu vidět maminku a tatínka. A tak se změní scéna a ona se objeví jako dvanáctiletá v ten úžasný den ze vzpomínek. Sejde po schodech, v krásných šatech a s nakadeřenými vlasy, ale její matka je tak zabraná do výroby narozeninového dortu, že se na ni ani nepodívá. Emily řekne: „Maminko, podívej se na mě, jsem oslavenec!“ A maminka na to: „Výborně, slečno oslavenkyně, tak si sedni a nasnídej se.“
Emily zůstane stát a řekne: „Mami, podívej se na mě aspoň na chvíli, abys mě opravdu viděla!“
Ale maminka se na ni nepodívá. Vejde tatínek a je v myšlenkách tak ponořený do své práce, kde pro ni vydělává peníze, že se na ni ani jednou nepodívá; ani její bratr se na ni nepodívá, protože je příliš zaměstnaný svými záležitostmi a nemá na to čas.
Scéna končí tím, že Emily stojí uprostřed jeviště a říká: „Prosím vás, podívejte se na mě někdo. Nepotřebuji dort ani peníze. Podívejte se na mě, prosím vás.“ Ale nikdo ji neposlouchá.
Tak se ještě jednou obrátí k matce: „Prosím tě, mami.“
Pak se otočí k publiku a říká: „Už nemůžu dál. Už nemůžu, Všechno se děje tak rychle. Nemáme čas se na sebe dívat, opravdu se vidět. Nevšimla jsem si, že to bylo takové. Tohle se všechno dělo, všechny tyhle věci, a my jsme je prožívali a ani jsme si jich nevšimli. Vraťte mě do hrobu. Už jsem zapomněla, jací byli lidé. Nikdo se nedívá na druhé. Nikoho to nezajímá, že? Není nikdo… žádný člověk… který by věděl, co prožívá, když to prožívá? Nikdo?
Bruno Ferrero: Požehnání pro duši. Portál 2022.
Autor: Ferrero, Bruno | Štítky: čas, láska, smysl života
Sekce: Manželská spiritualita
| Tisk
| Poslat článek známému
