Manželské okénko s Luisem Evelym

11.9.2013

podle jeho knihy Láska a manželství

Věrnost
Smysl lidského života
Smysl laického kněžství
Manželská spiritualita
Dospělá láska
Postavení ženy ...
Otcovství
Univerzalita lásky
Láska a manželství

Otvíráme manželské okénko!

Na počátku tohoto seriálu pro manžele (který vznikl pro Zpravodaj YMCA - Živá rodina v roce 2001) byla tato myšlenka: Někteří manželé jezdí na Manželská setkání (Kánu, atd.), ale co ostatní, co jim nabídnout k oživení jejich manželství? Nemohlo by to být něco jako
"Manželská setkání na dálku"? A co kdyby to byla inspirace pro společenství manželů (která Bohu díky stále tu a tam existují)?

Po určitém rozvažování vám nabízíme jako téma k důkladnějšímu zamýšlení knihu Louise Evelyho Láska a manželství, kterou vydalo nakladatelství Grantis, Ústí nad Orlicí. Kniha je k dostání v křesťanských knihkupectvích.

V úvodu se po pravdě říká: Evelyho promluvy dovedou protrhnout i kožené závěsy zvyku, nedostatečné výchovy, předsudků, prostředí. Opravdu stojí za to, abychom si je přečetli.

Při četbě je jen třeba dbát na to, že cílem těchto přednášek není otřást tradičním křesťanským pohledem na manželství, nýbrž otřást posluchači, vyburcovat je ze spánku, stereotypu, návyku.

Nabízíme celkem devět úkolových listů, tedy vždy několik myšlenek z jedné kapitoly doplněných otázkami pro sdílení ve společenství, či v páru. Pokud je budete chtít využít ve společenství manželů, doporučujeme vám, abyste si vždy úkolový list předem okopírovali pro každý pár. Záleží na dohodě, zda ho rozdáte předem k domácí přípravě na další setkání nebo přímo při programu.

Předpokládáme, že práce s tímto listem bude provázena modlitbou (!) a především vzájemnou důvěrou a ochotou sdílet se. Slibte si, že důvěrná sdělení jednoho každého nebudou šířena dál ani nebudou použita jako "účinná zbraň" proti němu.

Je lépe, když sdílení ve společenství vede jeden pár, který s tím má určité zkušenosti, aby byla komunikace vyvážená.

Takže začínáme - a pánové, je to i pro nás, nejen pro ty "velezbožné" nebo pro ty "s problémy"!

1. Věrnost

"Největší umění je soužití s druhými lidmi"

Věrnost je víc než pouhé "Neopustím tě!", či ještě horší: " Nebudu ti nevěrný!"
Manželství není nerozlučitelné proto, že to říká zákon, ale protože je to přirozená povaha pravé lásky.
Pohromadě nás neudrží ani zákon ani svátost ani povinnost uložená nám pod smrtelným hříchem. Pohromadě nás udrží jen stále obnovovaný souhlas. Chci být znovu živým, abych tě znovu mohl začít milovat.
Osoba je bytost, která má o mnoho víc budoucnosti, než má minulosti a přítomnosti, tedy to nejlepší v něm se dosud neprojevilo.
To, co děti především potřebují, není skutečnost, že je milujete, ale že vy se milujete!

Poděkujme společně Bohu za dar manželství.
Co bych mohl říci o naší manželské věrnosti - v čem spočívá? Je spíše negativní nebo spíše pozitivní? Jak to vidí můj partner?
Očekávám od svého partnera ještě mnohem víc než to, co jsem dodnes našel?
Někoho milovat znamená navždy v něj doufat. (Gabriel Marcel)
Chápu naše manželské hádky jako výzvu k prohloubení života v našem vztahu, k tomu abychom v našem vztahu vstali z mrtvých?

Mou jedinou povinností k mé ženě a k mým dětem je, abych byl živý.
Mou jedinou povinností k mému muži a k mým dětem je, abych byla živou ženou.

Já jsem ta cesta, pravda a život . (Jan 14,6)
Přišel jsem, aby měli život a aby ho měli v hojnosti. (Jan 10,10)

2. Smysl lidského života

Cílem lidského života je naučit se milovat. Není na světě nic, co by bylo víc zbožností než naše vztahy k lidem, k našim bližním.
Křesťan je ten, kdo věří, že plní věčné poslání ve svém časném životě, kdo koná to, co se má stát věčným, kdo to dělá dostatečně dobře, s chutí a stále.
Boha můžeš poznat jen skrze svého manžela.
Věřím, že křesťanství je zjevením, že náš věčný život započal. Největším nepřítelem křesťanství je víra v budoucí život. A to je i největší nepřítel manželství: Budoucí život, který bude velkou manželskou dovolenou! "Konečně navěky vdovcem!"
Začněte s věčným životem hned! Nečekejte! Je to strašné čekat na budoucí život.

Věříš ve vzkříšení? Nebo lépe:Víš ze zkušenosti, co je to vzkříšení? Miloval tě někdo natolik, aby tě mohl vzkřísit? Odpustil ti již někdo natolik, abys pak cítil radost, jakou jsi necítil, ani když jsi byl nevinen?
Je v tvém životě něco, co je dost dobré, aby to trvalo věčně? Miluješ někoho tolik, abys s ním chtěl věčně žít? To jediné, co můžete zvěčnit jsou vaše vztahy plné lásky. Co zvěčníš, zemřeš-li dnes večer?

Věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného a pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Jan 17,3)

3. Smysl laického kněžství

1. Přečtěte si Lk 22,14-20 a Jan 13, 1-15.

2. Co to znamená, že jsme kněžími? Kněz je člověk oběti. Oběť neznamená jen zničení, vzdání se, umrtvení, pouhou ztrátu. Pravý smysl oběti je posvěcovat. Posvěcovat znamená učinit profánní posvěceným, naplnit Bohem.

A co je Bůh? Bůh je láska. Kněžství laiků znamená naplnit bytosti, které nás obklopují láskou, posvětit je. Není na světě nic, co by bylo víc božské než úkon lidské lásky člověka k člověku.

Kristus nám ukázal, že Bůh se projevuje mezi námi jako poslední ze všech, jako služebník všech. Odznakem Boha je zástěra. Bere si zástěru , aby nám posluhoval u stolu… Všemohoucí nám umývá nohy. Čistit boty druhým, to je opravdu něco nadpřirozeného!

Jak se v mém životě projevuje, že větší štěstí je dávat než přijímat?
Evely tvrdí: Ve většině rodin je hlavou žena, protože víc slouží. Co my na to, pánové?

3. Pokrm je obětí.

Otec věnuje svůj život tomu, aby vydělával peníze na jídlo.

A matka věnuje svůj život přípravě těchto pokrmů. Ona určuje způsob i atmosféru stolování.

Děti tedy jedí a pijí život svých rodičů a jejich práci, jedí a pijí jejich lásku. Děti rostou tou měrou, jak se rodiče ztrácejí.Vy všichni jste dokladem toho, že vás rodiče milovali a zestárli.Vyrostli jste v té míře, jak vás rodiče živili a milovali, po stránce duševní i tělesné. Vaši rodiče tak strávili svůj život a pak vám ustoupili. Myslíte si, že proto jsou nebo byli smutní?

A to vše může Kristus posvětit.

Jak chápu vztah mezi jídlem a darováním sebe sama, svého života, strávení sebe sama ku prospěchu bližních?

Vaše děti nikdy nepochopí Kristovu eucharistii, když předtím nesčetněkrát a s radostí neslavily tu vaši.

4. Manželská spiritualita

Na otázku "Mluvíváte spolu?" odpoví zpravidla muž: "Ano, děláme to." a žena s údivem: "Kdy?". Většina žen si dnes už po svatbě připadá jako vdovy. Provdaly se za zamilovaného muže a probouzejí se s roztržitým člověkem, jehož hlavní zájem je někde jinde.
Muž nerad mluví. Žena ale dokáže dlouhá léta mluvit bez přestání a přitom mlčet o podstatných věcech. Mlčí-li manžel, mlčí z lenosti, zatímco žena mlčí naschvál. Ať to manžel uhodne.
Muž by měl věnovat ženě více pozornosti a žena by si neměla tuto pozornost vynucovat. Manželství je plavba mezi dvěma úskalími, mezi požadavky a rezignací.
Jediný smysl manželství je v tom, abyste ze svého srdce vykřesali všechnu lásku, jíž jste schopni, a tak prohloubili svůj život. Manžel, žena, děti jsou prostředky, které umožňují, abychom ze svých srdcí vykřesali tolik lásky, vší lásky, jíž jsme schopni, i té lásky, o níž si myslíme, že jí schopni nejsme.
Praví manželé zůstávají otevření, zranitelní, citliví, vznětliví - v obojím slova smyslu - je to třeba bolestné, ale je to znamením, že jsou zde ještě nějaké jiskřičky. Když se už nedohadujete, když se už nehádáte, ztratili jste naději, že se dorozumíte. Mlčení zabíjí lásku.
Přečti si Jan 21,18-19. Máš jen jeden prostředek, jak dojít spásy: Měj k někomu osobní vztah, miluj ho. Žádné zpřesnění, žádné omezení, žádná podmínka. Podmíněné manželství neexistuje. Ale budete dovedeni tam, kam jste jít nechtěli. Budete hrdi na to, že jste tam šli. Jednoho dne budete děkovat: "To vykřesalo z mého srdce všechnu lásku. Nikdy jsem nevěděl, že bych jí byl schopen."

5. Dospělá láska

Naši lidskou i náboženskou hodnotu určují naše láskyplné vztahy k našim bližním. Tato láska, by ale měla být zralá.
Zralá láska znamená překonání lhostejnosti, odporu, zklamání. Je to podobné jako s vírou: Kdo nepochyboval, nemůže mít jistotu, že věří. Jen tehdy, když je zde nějaký rozpor, když Boží myšlení není tvým myšlením, když se ti zdá, že Bůh má podivné myšlenky, a když s ním nesouhlasíš, teprve tehdy máš poprvé možnost věřit v Boha a ne v sebe. Láska začíná v okamžiku, kdy si myslíme, že ji ztrácíme. V tom okamžiku začínáme milovat osobu.
Stav dospělosti je být věrným v temnotách tomu, co jsem viděl ve světle.
Jestliže řeknete, že vaše žena má ty nejlepší vlastnosti, pak vám odpovím: málo sis jí všímal. Neznáš ji. Je odrazem tvých potřeb. Když muž říká, že má dokonalou ženu, je to špatné znamení. Je to často tím, že se nemohou shodnout, raději tedy má o ní nesprávné představy, než aby snesl myšlenku vidět ji takovou, jaká skutečně je.
Vyjádření zralé lásky: "Má špatnou povahu, ale mám ji rád." Tento muž má dost světla, aby snášel tmu, dostatečně miluje, aby snášel chyby svého partnera.
"V úzké ohradě jednoho manželství získáváte zkušenost veškeré vykupitelské lásky Kristovy."

6. Postavení ženy ...

Dříve než vám opět nabídnu k zamyšlení některé vybrané myšlenky ze šesté kapitoly, uvedu dvě poznámky pro ty, kteří knihu Láska a manželství poctivě studují:

Mnohé z toho, co prožíval autor v 60. letech, je dnes již překonáno. Na druhé straně mnohé z jeho myšlenek nám mohou i po tak dlouhé době otevřít oči.
U sv. Pavla nalézáme pasáže týkající se muže a ženy, jejichž výklad je obtížný i pro zkušeného exegetu. Evely nabízí svůj výklad 1Kor 11,2-16, který nebudeme uvádět. Zájemcům o netradiční výklad těchto míst lze doporučit publikaci Láska u sv. Pavla od N. Baumerta, kterou vydalo pražské Pastorační středisko.

* * *

V naší civilizaci je žena dospělá, ale nešťastná, muž je šťastný, ale je dětinský, je uzpůsoben k dětinskosti i ke štěstí.
Když má muž udělat nějakou práci, přemýšlí, jak by se jí vyhnul.
Naopak žena, když má práci před sebou, vrhne se na ni a hned ji provede.
Chesterton řekl: Uvidíte-li na prahu obydlí Inda, jak hraje netečně na flétnu, zatímco jeho žena v zahradě s motykou v ruce obdělává půdu, pleje, oře, nesmíte si myslet, že jí to muž poručil a ona poslechla. Nic by víc neodporovalo psychologii. Byla to žena, která řekla muži: "Bylo by na čase, abys zalil zahradu, vytrhal plevel, obdělal půdu." On však se zatvářil tak hloupě, unuděně a lenivě, že to nemohla snést, vzala motyku a šla to udělat sama. To je mužská taktika, jak přimět ženu k práci, a tato taktika nikdy neselže.
Když muž přichází k svému cíli, jde rychleji, zrychlí krok, jde dobývat.
Když k cíli přichází žena, krok zpomalí, vychutnává okamžik.
Když se muž na vás dívá, jeho pohled pátrá, protože vás zkoumá.
Naproti tomu ženin pohled jako by se vznášel nad vámi - ona vás nalézá.
Muž je vlastně stvořen k práci. Až dosud se radoval z dobývání, ovládání, ze zužitkování materiálního světa. Muž zlidšťuje svět. Stojí ho to osm hodin práce a pak je zcela spokojen.
Žena však zlidšťuje muže a to ji stojí všechny hodiny dne, všechny slzy jejích očí a tato práce nikdy nekončí.

7. Otcovství

"Mnoho mužů má děti, ale málo dětí má otce."

Učíte své děti, aby i ony se dovedly stát Otcem či Matkou? Tak to udělal Bůh s námi. Bůh, který je Otcem, je ta naivní bytost, která stvořila svět a tvory, aby jim mohla dávat sama sebe, svou velkomyslnost a radost.
Otcovství znamená ukázat velikost své lásky, ukázat do jaké míry dovedeme trpět, tvořit, sloužit. Otcovství je právě tak duchovní jako fyzické. Každý je povolán, aby se stal Otcem či Matkou, a to na celý život.
Zkušenost lásky získává dítě v rodině. Bez této rodinné zkušenosti je jeho životní schopnost potlačena, omezena a hluboce narušena.
Dětem se často říká, že Bůh je láska, ale co mohou ti chudáčci vědět o jednom i o druhém, když to nepoznali v rodině, když neviděli, jak se milujete, když nepoznali tuto hlavní zkušenost, jíž je tak málo dětí vyzbrojeno pro život!
Děti musí být napřed milovány, abyste na ně mohli být hrdí. Budete-li čekat na důvod své lásky vůči dětem, můžete čekat celý život. A naopak děti učiní vše pro to, aby ospravedlnily vaše špatné mínění, které o nich máte.
Ten, kdo není přijat, nemůže přijímat. Ten, kdo není milován, nemůže milovat.
Mnoho dětí si stěžuje, že maminka neposlouchá to, co říkají, že tatínek nemá čas na to, aby jim naslouchal. Budete-li to dělat také tak a nějakou dobu jim nebudete naslouchat, neřeknou vám už nic, protože se naučí mlčet.

8. Univerzalita lásky

Každá láska, a zvláště láska prožívaná jako láska otcovská a manželská, má rozměry univerzality. Každá láska je zkušeností samotné lásky k Bohu, a protože láska je jediná věc, kterou lze zvěčnit, je také zkušeností, v níž všichni, kdo opravdu milovali, se nalézají a poznávají.

Nic není tak viditelné jako duch lásky, nic není tak přesvědčující. Ti, kdo měli to štěstí, že se s tímto duchem lásky setkali a z něho žili, nemohou už nikdy o něm pochybovat. Kdyby se několik rodin mohlo spojit, aby vyzařovaly svou shodu, svou ušlechtilost, své štěstí, vykonávaly by ten největší a nejpotřebnější apoštolát.

Je třeba, abychom se občas zastavili a řekli si:" Kdo je ten, co dělá to, co dělám já? Je ten člověk ještě živý?" Ušlechtilá duše zkoumá, jaká je.

Kolik času jste věnovali přípravě na své povolání? A kolik času jste věnovali výuce manželské? Jaká to byla studia?
Zmenšilo se vaším sňatkem vaše vyzařování, váš apoštolát v širokém slova smyslu, zůstalo stejné nebo se zvětšilo? Spojení vás dvou přece z vás musí vyzařovat. Jste jeden pro druhého olejem, který máte venku zapálit?
Umožňuje život ve vaší rodině vašim dětem, aby se dostaly do styku s okolním světem? Vychováváte své děti abstraktně nebo konkrétně? Veškerá výchova člověka směřuje k tomu, aby si uvědomoval postupně své vztahy k okolnímu světu. Bez těchto vztahů nemůže existovat žádný vývoj.
Je vaše náboženství konkrétní nebo abstraktní? Kristus je realistický, není v něm nic abstraktního.
Co může být ve vaší rodině výchovnějšího nežli vaše společné stolování a rozhovory při něm? Celý svět je na vašem stole v podobě potravy, která přichází ze všech končin světa. Ale je celý svět i ve vaší hlavě, ve vašem srdci a ve vašich rozhovorech? Je tam jen v podobě abstraktních myšlenek a nebo v podobě zájmů, které rozhodují o tom, co děláme, co uděláme?

" Kdo je ten, co dělá to, co dělám já? Je ten člověk ještě živý?"

9. Láska a manželství

Pro ty, kdo mají tu výhodu, že ještě nevstoupili do manželství.

Všichni lidé si myslí, že jsou stvořeni pro manželství a pro lásku, ale tak málo je jich pro to připraveno.

Tři testy (rady):

Neberte si člověka, který od manželství očekává všechno a který nepoznal žádné štěstí, dokud se s vámi nesetkal.. Čeká totiž všechno jen od vás, a tak vás vydává do nebezpečí, že vás příliš zatíží a že ho zklamete. Neberte si dívku, která není doma šťastná, protože jednou bude doma u vás, a nedovedla-li být šťastná doma, není jisté, že bude šťastná u vás. Neberte si toho, kdo nedovedl milovat ty, s nimiž žil tolik let, protože i vy s ním máte žít mnoho let a je to velká záruka štěstí, může-li někdo milovat ty, s nimiž sdílí život. Neočekávejte, že vás manželství učiní šťastnými. Manželství není záchranný člun. Budete mít mnohem víc předpokladů k dobrému manželství, jestliže jste už dřív byli schopni vybudovat si zajímavou existenci plnou činnosti a zajímavých vztahů.
Dobře si všímejte, jak se váš příští životní partner chová k členům své rodiny, k svým podřízeným, ke svým přátelům, přítelkyním (má-li je), prostě ke všem lidem, před nimiž se už nepřetvařuje a neostýchá. Jednoho dne totiž bude právě tak jednat s vámi.
Neberte si lenivého člověka, který očekává, že v manželství najde zaměstnání. Jednoho dne byste ho museli zaměstnat a možná, že byste na ten úkol nestačili.

Neberte si nikoho, kdo by pro vás neměl opravdovou sexuální přitažlivost. Tato přitažlivost nesmí být tím, co rozhoduje, ale je určitě nezbytná.

Snoubenci, kteří dlouhou dobu nepoznávali radost z toho, že se mohou jen dívat sobě do očí, jsou barbary v lásce.

Varuji před sexuálními vztahy před sňatkem, protože pro mne je všechna sexuální morálka v tom, že gesta mají smysl, a toto gesto má smysl úplného závazku. Sexuální spojení je gesto úplného darování. A udělat toto gesto, aniž se chceme vázat, aniž se chceme vzít, znamená vzít mu všechen smysl. Tedy i když budete chtít, aby mělo tento smysl, stane se všedním, prolhaným, stane se paklíčem a zfušujete je. A nebude tu žádný důvod, který by vám zabránil dávat takto najevo svou sympatii i jiným ženám, i když už budete ženat.

"Otče, dělal jsem necudné věci se svou snoubenkou." Jsou to dobrá a krásná gesta a je pohoršující, když je nazýváte necudnostmi. Za několik měsíců je budete opakovat ve svém manželství a opravdu nevím, proč by skutečnost, že jste před tím šli do kostela, měla táž gesta změnit z necudných na čisté. Ale to, co vám chci vytknout, je nedostatek víry a upřímnosti. Chováte se, jako byste si úplně náleželi, ale přesto jste ještě neučinili svůj závazek neodvolatelným. Děláte gesta, která jsou známkou definitivního darování, ale necháváte si možnost vrátit svoje slovo zpět. … Vše, co od vás žádám, je to, abyste … si nehráli na manželství, když jste je dosud neuzavřeli.

Jediný základ, na němž bude od nynějška možno založit a budovat manželství, je pravá a živá láska. Již žádný z tradičních motivů: pohodlí, majetek, rodina, společnost, náboženství, dokonce ani děti ne. Není třeba, abyste "žili pro své děti".Vaše děti potřebují, abyste měli jiné důvody k životu, a ne, že se na ně zoufale soustředíte. Tradiční důvody už nedokáží udržet pohromadě ty, kdo se nemilují. Z toho důvodu záleží hlavně a úplně nově na výchově k lásce, i když to není hned zřejmé.

Řekněte většině manželů, že se na věčnosti setkají: vezmete jim veškerou touhu po nebeské odměně. Potřebujete spolu žít navždy? Poznali jste jeden skrze druhého a jeden s druhým život, který by bylo možné zvěčnit? Mohli byste vždycky žít z toho života, který jste společně okusili?