Manželství jako věc společnosti
8.2.2010
Když se dva lidé takto rozhodli jeden pro druhého, vzniklo něco nového, jsou spolu spojeni, budou mít společný osud. Ne nadarmo se proto manželství uzavírá před veřejností a je jí potvrzováno. Ať se uzavření manželství jakkoli týká obou partnerů, dotýká se také společnosti, v dětech dokonce zasahuje až do budoucích generací, a proto není ponecháno libovůli manželů.
(...) Člověk tento řád manželství bezpečným citem tuší. Všechny kultury proto jednoznačně rozlišují mezi pohlavním vztahem mimo manželství a v manželství. Člověk tuší, že je v manželství dána nejen tělesná jednota, nýbrž i duševní; a ta spojuje dva lidi tak nerozlučně, že není možné opakovat stejné setkání třeba druhého dne s jiným člověkem. Zdravé cítění nám říká, že dítě nachází jedině v rodině své správné místo a nejlepší možnost dobré výchovy v charakterního člověka. Proto byl ve všech dobách pokládán manželský původ dítěte za jedině žádoucí. (To ovšem neznamená nějakou mravní méněcennost nemanželského dítěte, ani oprávnění k jeho diskriminaci!) Proto nám svědomí říká, že je tu na místě odpovědnost a že jednota a společenství života, které se ztělesňují v dítěti, se nemohou zrušit podle proměnlivého uznání člověka. Proto všechny doby a kultury hledaly pro manželství určitý řád a libovůli v této oblasti pokládaly za nepatřičnost nebo i za velké provinění.
Vybrané oddíly z 19. kapitoly z publikace Naše víra, Praha, 1974.
Štítky: děti, manželství - přirozené, řád, společnost
Sekce: Jednota
| Tisk
| Poslat článek známému
