Stručně o manželství

23.7.2008

MANŽELSTVÍ v sociologickém pojetí: pevné soužití osob různého pohlaví s proměnnou strukturou. Katolické pojetí: právoplatné spojení muže a ženy k trvalému tělesnému a duchovnímu společenství.

1. Ve Starém zákoně je manželství, jako jediná sociologická instituce, zakotveno výslovně v Božím stvořitelském záměru; je to svazek dvou pohlavně různých, rovnocenných a rovnoprávných lidí, svatý řád od počátku (Gn 1,27n.): ve starozákonních dějinách úmluvy - nikoli na úrovni vlastní zprávy o stvoření - je zcela ve službě zachování a pokračování rodu muže. Proto je uzavírání manželství záležitostí náčelníků, hlav rodiny, a jeho účelem je plození potomstva. „Občanské“, právní a morální požadavky jsou rozdílné pro muže a pro ženu: muž může porušit pouze cizí manželství, žena pouze vlastní manželství. Závaznost manželství mezi jedním mužem a jednou ženou (monogamie) Starý zákon nezná. Manželství je tam zásadně rozlučitelné. Bezženství (celibát) jako životní forma je Starému zákonu cizí.

2. V Novém zákoně se specifické chápání manželství obráží v tom, že Ježíš považuje manželství za Bohem ustanovené, za trvalé spojení jednoho muže a jedné ženy, a ženě v něm potvrzuje rovnoprávné postavení, zajištěné zprávou o stvoření (Mk 10,6-9; Mt 19,4n.). Jako životní forma v tomto světě se však může uzavření sňatku stát vinou člověka vůči Bohu, když kvůli němu přeslechne trvalé volání Boží v Ježíši (Lk 14,20). Oba pohledy na manželství se rozvádějí v apoštolských listech (srov. především 1 Kor 7). Krom toho má manželství své místo v dějinách spásy s odvoláním na přirovnání manželství Krista s církví; jelikož manželství je obrazem milostiplného spojení Krista s církví (Ef 5,32), je nutno na ně pohlížet zásadně jako na účinné znamení milostiplné Boží vůle (tj. jako na svátost). Nelze popřít, že oba křesťanské postoje k manželství, uvedené Pavlem a jeho pozdější interpretací, nebyly předávány úměrně jejich významu, takže teologická tradice (pod vlivem Augustinovým) se rozsáhle věnovala otázce, zda je manželství vůbec možno obhájit.

3. Učení církve. Každé platné manželství uzavřené mezi dvěma pokřtěnými (rovněž mezi dvěma nekatolickými křesťany, nikoli však mezi katolicky pokřtěným, který nerespektuje katolickou formu uzavírání manželství, a nekatolíkem) je svátost. Ta spočívá v tom, že milující jednota života mezi dvěma osobami v sobě obsahuje vztah k Bohu jako základu a cíli, že každé společenství křesťanů v Ježíši Kristu zahrnuje zpřítomnění Ježíše, a tím i církve (Mt 18,20), takže se musí vztahovat zvláště na manželství, jako nejmenší, ale totální společenství v Ježíši Kristu. Svátost manželství si udělují navzájem sami snubenci, pokud platným způsobem projeví svou vůli k manželství. Kněz (příp. jáhen), v normálním případě pro katolíky vyžadovaný, působí jako svědek církevního pravomocného aktu. K platnému přijetí této svátosti mohou přistoupit všichni pokřtění, pokud neexistují překážky manželství (viz dále). „Přirozené“ manželství je - v protikladu k manželství svátostnému - platné manželství mezi dvěma nepokřtěnými. Podstatným účinkem uzavření manželství je manželský svazek, který svou přirozenou povahou je výlučný a uzavírá se na celý život. Platně uzavřené a dokonané manželství mezi křesťany může být ukončeno pouze smrtí. Církev má nespornou povinnost podporovat stálost manželství a vzájemnou věrnost manželů v duchu Ježíšově. Vedle toho má ovšem i povinnost v duchu Ježíšově, tj. bez vyobcovávání a diskriminace, starat se o rozvedené a za určitých okolností i o ty, kdo uzavřeli nové manželství. Církev nemá možnost posoudit příčiny rozpadu určitého manželství nebo stav jeho rozvratu. Z manželského svazku vyplývá vzájemná manželská povinnost k věrnosti, společenství života, vzájemné duchovní i tělesné pomoci.

2. vatikánský koncil se pokusil odpoutat se od juristického a biologistického hlediska na manželství, když je charakterizoval jako úmluvu a účast na lásce Ježíšově k církvi a vyzdvihl lásku manželů jako manželské dobro vedle plození dětí (GS 47-51; LG 11).

4. Katolické manželské právo (CIC, kán. 1055 -1165). Jelikož manželská smlouva mezi křesťany je svátostí, a úmluvu a svátost nelze od sebe oddělit, nárokuje si církev právo stanovit v oblasti manželství zákonodárství a jurisdikci. Pro platnou formu uzavření manželství katolického křesťana se vyžaduje aktivní asistence faráře podle místa uzavření manželství a alespoň dvou svědků. V nebezpečí smrti je platné i manželství uzavřené přede dvěma svědky, když kněz (nebo jáhen) oprávněný k asistenci při sňatku se ze závažných důvodů nemůže dostavit (mimořádná forma uzavření manželství). Tato církevní forma uzavření manželství je povinnou pro všechny, kdo byli v katolické církvi pokřtěni nebo se do ní navrátili, i když někdo po křtu (nebo návratu) od ní odpadl, i v případě, že katolicky pokřtěný uzavírá manželství (po udělené dispenzi) s jinověrcem. Obvyklou přípravu na manželství tvoří zasnoubení, poučení manželů a ohlášky, k čemuž je třeba se obvykle obrátit na faráře nevěsty. Dispens od překážek manželství musí být - pokud je to možné - udělen příslušným biskupem před uzavřením manželství (odkladné překážky: jednoduché sliby, zákonné příbuzenství, rozdílnost vyznání; zneplatňující: nezletilost, pohlavní neschopnost, ještě trvající manželský svazek, různost náboženství, přijetí svátosti svěcení, veřejné doživotní sliby, pokrevní příbuzenství, kvalifikované cizoložství aj.). - Po prohlášení manželského souhlasu snoubenci uděluje jim církev již od nejstarších dob požehnání; pokud je to možné, má se tak stát během mše.

5. Manželský život a život církve. Osobní láska, která se projevuje v manželství, je v nynějším řádu spásy fakticky nesena milostí Boží, která tuto lásku vždy posvěcuje, posiluje a otevírá bezprostřední Boží blízkosti. To se děje nikoli pouze tehdy, když se tato láska setkává s výslovným poselstvím evangelia, tedy nikoli teprve ve svátostném manželství uzavřeném v církvi. Z hlediska Ef 5 je možno říci: jednota mezi Ježíšem Kristem a církví (Bohem milovaným lidstvem) je základ, působící jednotu mezi mužem a ženou, a to nezávisle na otázce, zda takto vytvořená jednota v sobě zahrnuje všechny znaky této základní jednoty. Vědomě křesťanské manželství pak je skutečnou reprezentací sjednocující lásky Boha v Ježíši Kristu k lidstvu. V takovém manželství se stává církev přítomnou ve světě ve formě nejmenší, ale pravé partikulární církve. S ohledem na tuto jeho funkci znamení přináleží manželství zvláštní milost, která se mu uděluje ve svátosti manželství.

Podle RAHNER, K.; VORGRIMLER, H. Teologický slovník, Praha: Zvon, 1996, s.163-166. ISBN 80-7113-088-5.

Autoři: Rahner, Karel, Vorgrimler, H.  |  Štítky: bible, manželství - přirozené, právo, slovníky - hesla, svátost manželství, učení církve  
Sekce: Manželství a Bible | Podstata manželství   |   Tisk   |   Poslat článek známému