Zbavte se viny, která není vaše
27.2.2025
Klinická psycholožka Lindsay C. Gibson se ve své praxi zaměřuje na práci s dospělými dětmi emočně nezralých rodičů. Ukazuje, že emoční zanedbávání v dětství vede k bolestné emoční osamělosti, která může mít dlouhodobý negativní dopad na to, jaké vztahy a intimní partnery si volíme. Jak se uzdravit z bolesti a zmatku, pramenících ze vztahu s rodičem, který odmítá citovou blízkost?
Citová blízkost obnáší vědomí, že máme někoho, komu můžeme říct cokoli a ke komu můžeme přijít se všemi svými pocity. Cítíme naprosté bezpečí a naplnění z toho, že jsme vnímáni takoví, jací skutečně jsme. Existovat může jen tehdy, když se nás ten druhý snaží poznávat, nikoli soudit.
Emoční osamělost je výsledkem toho, když člověk vyrůstá bez dostatečné empatie ze strany druhých.
Emočně nezralí rodiče nedokážou nabízet podporu
Emočně nedostupní rodiče jsou natolik zaměstnaní sami sebou, že si vnitřních prožitků svých dětí nevšímají, emocím nepřikládají význam a z citové blízkosti mají strach. Nedokážou na citové rovině nabízet podporu. Dokonce když děti něco vyvede z míry, místo aby je utěšili, trestají je. Tyto reakce zavírají dveře k emočnímu kontaktu a blokují u dětí jejich instinktivní potřebu hledat u druhých pomoc. Emočně nezralí rodiče se bojí opravdových citů a citové blízkosti. Povědomí o rozdílech v emoční zralosti umožňuje porozumět, proč se můžeme cítit emočně osamělí.
Emočně nezralí lidé často vyrůstali v rodinném prostředí, které brzdilo jejich plný emocionální a intelektuální vývoj. V důsledku toho zaujímají příliš zjednodušující přístup k životu, kdy redukují okolnosti tak, aby odpovídaly jejich rigidním dovednostem zvládat stres. Mají omezené vnímání sebe samých, takže se stávají egocentrickými a mají sníženou schopnost citlivě vnímat potřeby a pocity druhých lidí. Jejich reaktivní emoce, nedostatek objektivity a strach z citové blízkosti jim mohou ztěžovat navazování blízkých vztahů, zvlášť s jejich dětmi.
Ve snaze sloužit potřebám rodičů ztrácíme kontakt se svým pravým já
Lidé, kterým se v dětství na citové rovině nedostalo potřebného zájmu, často nedokážou uvěřit, že by s nimi někdo chtěl mít vztah jen kvůli tomu, kým jsou. Domnívají se, že když chtějí blízkost, musí hrát roli, která toho druhého vždy staví na první místo.
Nedostane-li se přijetí skutečnému já dítěte, dítě si osvojí „náhradní já“, kdy hraje určitou roli, aby mohlo v rodině zastávat oceňovanou úlohu. Navíc si děti osvojují dva styly zvládání vztahu s emočně nezralými rodiči: externalizaci a internalizaci.
Externalizátoři si myslí, že řešení jejich problémů přijde zvenčí. Internalizátoři hledají řešení problémů v sobě, věnují se sebereflexi a osobnostnímu růstu. Mají sklon omlouvat se za to, že potřebují pomoc, ve vztazích odvádějí většinu emoční práce a myslí především na to, co chtějí druzí. Obnovení jejich pravého já je může opět vysvobodit.
Sebeuvědomění může zvrátit pocity izolovanosti
Porozumění emoční nezralosti rodičů nás osvobodí od pocitů osamělosti, když si uvědomíme, že to není naše vina, že rodiče měli svoje vlastní problémy, a proto nám nedokázali dát to, co jsme potřebovali.
Od svých dětských rolí musíme poodstoupit, pokud je nechceme opakovat i ve svých vztazích v dospělosti. Potřebujeme znovu získat svobodu mít své myšlenky a pocity a nechat je bez odsuzování přicházet a odcházet. Znát své pocity a mít pro sebe pochopení napomáhá vnitřnímu růstu. Nakonec se z nás stane člověk s větším pochopením pro sebe i pro druhé.
Výsledky mnohaletého studia a výzkumu najdeme v knížce Lindsay C. Gibson: Dospělé děti emočně nezralých rodičů. Zbavte se viny, která není vaše. Nakladatelství Portál, 2024.
Štítky: emoce, rodiče, růst, samota, vztahy
Sekce: Rodina s dětmi | Čas známosti
| Tisk
| Poslat článek známému
