Když emoce znemožňují blízkost
28.11.2024
Naše emoce jsou projevy, kterými náš organismus reaguje na podněty z okolí. Spojují nás s druhými. Emotivní stavy se odrážejí ve výrazu tváře, v pozici těla, síle a zabarvení hlasu. Tím dáváme druhým najevo, co se uvnitř nás odehrává. Můžeme také popsat slovy, co cítíme a do větších detailů odhalit své vnitřní rozpoložení. Vnímáme také neustále rozpoložení lidí kolem nás.
Dříve nebo později získáváme zkušenost, že spontánně projevovat své nezpracované surové emoce vede k nedorozuměním a ke zraněním. Dospělost znamená, že primární emoce neignorujeme, ale usměrníme a zpracujeme. Bývá to náročné, proto své emoce modifikujeme, aby neohrozily naši pozici ve vztazích.
Jak vznikají sekundární emoce
Pokud jsme v dětství neměli dostatečné zázemí, abychom své emoce zdravým a bezpečným způsobem projevili, oddělíme se od nich a osvojíme si nový typ emocí, které zakrývají autentickou část toho, kým jsme. Označují se jako sekundární emoce. Později nám nedovolují řešení, brání vidět, co emoce vyvolalo. Nejsou slučitelné se soucitem, mají tendenci vytvářet celý komplex emocí, shluk pocitů, jako jsou starosti, mrzutost, pohrdání, odpor a znemožňují skutečný autentický emocionální dotyk. Blokují zakoušení pravé blízkosti.
Skutečná blízkost může vzniknout výhradně na úrovni primárních emocí. Jen ty jsou autentické a odrážejí to, kým doopravdy jsme. Pro prožitek blízkosti musíme druhému umožnit, aby nás poznal, aby poznal naše primární emoce. Pokud by vztah fungoval na rovině sekundárních emocí, můžeme předpokládat těžkosti.
Blízkost se vytváří tím, že druhému ukážeme, kým jsme
Proto, abychom zakusili blízkost, musíme být v kontaktu sami se sebou. Potřebujeme poznávat sami sebe a na tuto cestu pozvat také partnera. Takové objevování je velké dobrodružství. V jednání, rozhovorech a v přítomnosti druhého poznáváme součásti své osobnosti, které bychom sami neodhalili. To bude ohroženo, pokud zůstaneme v sekundárních emocích. Náš vztah narazí na hradbu, kterou jsme si v sobě vytvořili. Naše prožívání nebude srozumitelné nebo nebude zvládnutelné. Vzájemné poznávání nemůže pokračovat. Výsledkem bude frustrace přinejmenším toho z nás, kdo víc touží po blízkosti. Může strádat tím, že v něm zůstávají uzamčeny skutečné neřešené emoce, které nedokáže projevit. Sám k nim nemá přístup, ale představuje si, že problém je na straně partnera. Obviňování a výčitky zde nepomáhají. Skutečným východiskem je práce na vlastních primárních emocích.
Každý potřebujeme pracovat na svých emocích. Když odhalíme své primární emoce, partner je může přijmout a pak dokáže projevit své pravé primární pocity, a tak se otevře prostor pro opravdové sblížení a posun ve vztahu.
Jak se dostat zpět k primárním emocím se dočteme v knize Pavla Rause: Jak porozumět emocím. Nakladatelství Návrat domů.
Autor: Raus, Pavel | Štítky: emoce, pocity, přijetí, růst, sebepoznání
Sekce: Krize v manželství | Čas známosti
| Tisk
| Poslat článek známému
