Rodina s dětmi

Mnoho rodičů se těžko smiřuje s tím, že kamarádi mají pro jejich děti vetší důležitost a cenu. Výčitky vytvářejí napjaté vztahy a dobře míněné rady pro výběr kamarádů se míjejí účinkem. Salesián Bruno Ferrero odpovídá na otázky: Proč jsou přátelé důležitější než rodina? Tráví všechen volný čas se svojí partou, mám se zneklidňovat? Proč se mnou nemluví?

Děti pro svůj růst potřebují „čas“. Sny, pocity, emoce a fantazie v nich musí být pěstovány s pomocí rodičů a vychovatelů. Inteligence a citovost by měly růst společně. Nabízí se otázka: Co vlastně děláme pro rozvoj vnitřního života našich dětí?

Jakmile děti objeví kouzelné slůvko „ploč“, začíná pro rodiče často úmorné období otázek a odpovědí. S nevinným výrazem nás svými dotazy uvádějí do rozpaků v nejnevhodnějších chvílích. Pro rodiče i prarodiče zvídavých dětí máme povzbuzení: ptát se je normální a dokud se dítě ptá, všechno je, jak má být.

Známá americká novinářka Amy Sutherlandová strávila nějaký čas ve škole pro trenéry zvířat. Přineslo jí to nečekaně i nový pohled na sebe, na život a prospělo to i jejímu manželství. Svoje poznatky nabízí s nadsázkou a s humorem.

Ať už přichází první dítě nečekaně a dvojice se kvůli němu „musí brát“, nebo bylo dlouho toužebně očekávané, vždy jde o převratnou událost. Psychologové popisují míru zátěže na vzájemný vztah dvojice téměř jako katastrofickou. Narození prvního dítěte se prý co do síly podobá psychické zátěži při rozvodu.

„Dítě znamená pro manželství doslova seismické otřesy,“ píše americký psycholog John M. Gottman ve své knize Sedm principů spokojeného manželství. Ve většině případů tyto otřesy bohužel přináší změny k horšímu. Dětem a manželství se věnuje letošní Národní týden manželství, který probíhá od 8. do 14 února.

Známý francouzský vychovatel Guy Gilbert se ve své nové knize zabývá rodinou, kterou považuje za poklad naší doby. V nepředvídatelném a někdy ohrožujícím světě se muži a ženy obracejí k rodinné buňce, která získala hodnotu útočiště a pečeť bezpečí.

Kdo by neznal klasický konflikt zimního období: Vezmi si čepici, venku je zima! – Ani mě nenapadne! Tu čepici si nevezmu, vypadám v ní jako ... S bojem o čepici máme mnozí zkušenosti ze svého vlastního dětství. Dnes jsme v pozici rodičů a je na nás, zda budeme opakovat zažitý rituál, a nebo se zamyslíme nad tím, co je na pozadí naší komunikace.

Malé příběhy známého italského salesiána Bruna Ferrera zahřívají srdce, dávají radu, posilují dobré rozhodnutí, vyvolávají úsměv a také podněcují k zamyšlení.

Období dospívání bývá na zážitky dost pestré a rodiče často na své děti naříkají. Je škoda promarnit čas, kdy můžeme společně prožít i něco pěkného. V některých rodinách si život obohacují drobnými rituály, které pomáhají projevovat si vzájemnou lásku dřív, než nastane rituál svatební. Při něm obřadně předáme své dítě partnerovi, aby společně budovali vlastní rodinu a předávali život dál.

První nedělí adventní vstupujeme do období, které je spojené s očekáváním a přípravami na Vánoce. Oblíbeným adventním zvykem se i u nás staly adventní kalendáře. Ty čokoládové nabízejí v obchodech pomalu od září a pro děti už dávno přestaly být vzácností. Což takhle vyrobit si adventní kalendář vlastní a pokusit se prožít advent v rodině po vzoru našich předků?

Úkolem pro vychovatele dětí mladšího školního věku je podpořit utváření jejich sebevědomí. Na prvním školním stupni je dítě konfrontováno s tím, co do té doby zažívalo jenom výjimečně – je hodnoceno podle svého výkonu. Výkon se hodnotí podle objektivních kritérií, ne podle možností dítěte, jak je nadané, zda umí psát, číst… Když v mateřské školce děti namalovaly obrázky, na nástěnku se dostaly všechny, i ty méně hezké.