Krize v manželství

Manželství je zatěžováno vnějšími vlivy celospolečenské povahy (celková bytová, finanční, politická situace) a některými rodinnými vlivy v širším slova smyslu jako jsou rodiče muže a ženy, sourozenci, případně další příbuzní, kteří buď do manželství zasahují anebo jejich životní osudy nesou manželé s určitou obtíží.

Svoje dlouholeté zkušenosti s doprovázením manželských párů a rodin zachytil psycholog a terapeut Josef Zeman v přednášce o dilematech v partnerském vztahu. Odpovědi dokresloval mnoha příklady z praxe, které zápis neobsahuje, přesto jeho sdělení může být pomocí na cestě k dobrému partnerskému vztahu.

Svoje dlouholeté zkušenosti s doprovázením manželských párů a rodin zachytil psycholog a terapeut Josef Zeman v přednášce o dilematech v partnerském vztahu. Odpovědi dokresloval mnoha příklady z praxe, které zápis přednášky neobsahuje, přesto jeho sdělení může být pomocí na cestě k dobrému partnerskému vztahu.

Dějiny rodiny jsou rozbrázděny krizemi všeho druhu, jež jsou zároveň součástí jejich dramatické krásy. Je třeba pomáhat manželům objevovat, že překonaná krize nevede k méně intenzivnímu vztahu, ale zlepšuje víno manželského spojení, ustaluje ho a přivádí ke zralosti. Manželé spolu nežijí proto, aby byli stále méně šťastní, ale aby se naučili být šťastnými novým způsobem, když se jim s novou etapou otevírají nové možnosti.

V pokračování článku Ráchel Bícové o mýtech v křesťanském manželství se dočteme, že romantika neurčuje kvalitu manželství, že potřeby je dobré vyjadřovat, že konflikty k životu v manželství patří a že život je mnohem plnější, když manželé fungují jako tým a hledají, jak se nejlépe doplňovat, jak se podpořit, kde dávat druhému přednost.

A žili šťastně až do smrti… Když Mary Laner, socioložka z Arizonské státní univerzity, prováděla svůj výzkum ohledně očekávání, která mají lidé spojená s manželstvím, došla k závěru, že jsou skutečně přehnaná. Zkoumala očekávání od manželství mezi vysokoškolskými svobodnými studenty a porovnala je s lidmi, kteří žili v manželství již deset let. Jak se dalo předpokládat, pohled studentů byl až pohádkově nerealistický. Rozčarování z reality pak může být pro manželství devastující.

... ale rozchod a rozvod mají negativní vliv. Podle mezinárodního výzkumu provedeného v patnácti zemích a mezi 34 493 lidmi je manželství pozitivní pro mentální zdraví mužů i žen. Důsledkem života v manželství je snížené riziko onemocnění většinou mentálních poruch jako je deprese, stres a užívání návykových látek.

Je možné zachránit manželství, ve kterém ti dva žijí vedle sebe, jen se obviňují a napadají a ani jeden z nich už nemá sílu začít znovu? Film dává odpověď plnou naděje.

Předkládaná publikace je překladem 2. vydání knihy z roku 1996 (první vydání pochází z roku 1982), jejímž autorem je morální teolog a někdejší katolický farář v Liverpoolu Kevin T. Kelly. Jak sám autor v předmluvě uvádí, jeho kniha představuje výsledek teologického bádání a nechce reprodukovat oficiální učení církve o nerozlučitelnosti manželství.

V diskusích na téma rozvodů v církvi se takřka vždy objeví argument typu: "Je nelidské a tvrdé, když církev požaduje věrnost až do smrti i po lidech, kteří už k sobě navzájem dávno nic necítí a jenom ubližují jeden druhému." Takové uvažování se zdá velmi šlechetné a laskavé, a leckdo proto podléhá přitažlivosti onoho chápavého tónu...

Běžně bývá největší pozornost věnována změnám, kterými prochází člověk od narození do dospívání. Menší pozornost se věnuje změnám člověka od dospělosti do výslovného stáří. Je pravda, že základní povahové rysy se zpravidla nemění a že určité vlastnosti, kladné i záporné, má většina lidí po celý svůj dospělý život. To ale neznamená, že by se člověk neměnil vůbec.

V euroamerické civilizaci bývá běžné, že se muž do velké míry (a někdy především) identifikuje se svým zaměstnáním. Proto proměny úspěchů, postavení, dosažených výsledků a dalších okolností v zaměstnání mívají na jeho sebevědomí a na jeho chování v rodině velký vliv.